Tisk fotografií doma: papíry, profily a rozlišení

Tisk fotografií doma stojí na čtyřech rozhodnutích: jaký inkoust, jaký papír, jaký profil a kolik obrazových bodů na palec. Fotografická inkoustová tiskárna, papír s odpovídajícím ICC profilem a soubor s rozlišením kolem 300 ppi dávají předvídatelný výsledek. Většina zklamání naopak vzniká tím, že barvy přepočítává program i ovladač zároveň, nebo tím, že monitor svítí víc, než papír dokáže odrazit.

Pigmentový, nebo dye inkoust

Dye inkoust, česky barvivový, obsahuje barvivo rozpuštěné v kapalině. Vsakuje se do přijímací vrstvy papíru, na lesklých površích dává syté barvy a jednolitý lesk, hůř ale odolává světlu, ozónu a vlhkosti. Pigmentový inkoust tvoří drobné pevné částice, které zůstávají u povrchu. Je výrazně stálejší a vyniká na matných a bavlněných papírech; na lesklých může být z boku vidět rozdílný lesk potištěných a nepotištěných míst.

Fotografické tiskárny mají místo čtyř inkoustů šest až dvanáct. Světlejší varianty barev zjemňují přechody ve světlech a několik odstínů šedé drží černobílý tisk neutrální, bez nádechu, který se mění podle osvětlení. Pigmentové tiskárny navíc používají dvě černé, fotografickou pro lesklé a matnou pro matné papíry. Pro snímky, které mají viset na zdi, bych zvolil pigment právě kvůli stálosti; barvivový inkoust dává smysl hlavně pro lesklé fotografie do alba.

Lesklý, matný a barytový papír

Lesklé a pololesklé papíry s pryskyřičnou vrstvou podají nejhlubší černou a nejvyšší sytost, ovšem za cenu odlesků. Matné papíry se nelesknou a působí klidněji, mají však světlejší černou a menší kontrast, takže snímek stojící na hlubokých stínech na nich ztrácí. Barytový papír nese pod přijímací vrstvou síran barnatý stejně jako klasické fotografické papíry z temné komory; spojuje hlubokou černou s jemným, nevtíravým leskem a sluší hlavně černobílým snímkům.

Vedle povrchu sledujte gramáž a bělost. Papír kolem 250 g/m² a těžší se nekroutí a dobře drží v ruce. Optické zjasňovače dělají podklad bělejší, pod různým světlem ale vypadají různě a časem slábnou, takže se pro tisky určené k dlouhému vystavení hledají papíry bez nich. Začal bych jedním pololesklým a jedním matným papírem od téhož výrobce a zůstal u nich, dokud nebudu jejich chování znát. Střídání deseti druhů naráz znemožní poznat, zda za výsledek může soubor, nebo podklad.

ICC profil papíru a kdo řídí barvy

Každá kombinace tiskárny, inkoustu a papíru míchá barvy jinak a toto chování popisuje ICC profil. Výrobci papírů nabízejí profily pro rozšířené tiskárny ke stažení a připojují k nim i doporučený typ média, který je třeba zvolit v ovladači, protože určuje množství nanášeného inkoustu. Profil vytvořený pro jiné nastavení média neplatí.

Zásadní je, aby barvy řídil jen jeden článek. Buď převod provede program s profilem papíru a v ovladači se správa barev vypne, nebo ji naopak celou přenecháte ovladači. Dvojí převod poznáte podle zřetelného posunu, typicky do purpurova nebo do zelena. V dialogu tisku se dále volí záměr reprodukce: perceptuální stlačí celý rozsah barev úměrně, relativní kolorimetrický zachová barvy uvnitř gamutu a ořízne jen ty, které se nevejdou. Kdo chce jít dál, může si nechat udělat profil na míru z vytištěného a spektrofotometrem změřeného zkušebního archu.

Soft proofing: náhled tisku na obrazovce

Soft proofing je simulace, při níž vyvolávací program podle profilu papíru ukáže, jak snímek dopadne. Označí barvy mimo tisknutelný rozsah a umí napodobit i bělost papíru a hloubku černé. Obraz po zapnutí náhledu zešedne a zploští se, což bývá nepříjemné překvapení, jenže právě tolik kontrastu papír nabídne. Považuji tento krok za užitečnější než jakékoli zkoušení naslepo, protože úpravu kontrastu a sytosti pro konkrétní papír uděláte dřív, než spotřebujete první list.

Náhled je věrohodný jen na obrazovce se známým jasem a profilem; podrobnosti má článek o tom, proč je kalibrace monitoru podmínkou shody tisku s obrazovkou. Stejně tak platí, že barevný nádech vzniklý při snímání profil papíru nenapraví – na začátku řetězce stojí šedá karta a vyvážení bílé.

Kolik ppi potřebuje jaký formát

Údaj ppi říká, kolik obrazových bodů souboru připadne na jeden palec papíru, a nemá nic společného s počtem kapek, který tiskárna uvádí v dpi. Pro tisk prohlížený z ruky se počítá s 300 ppi. Formát A4 tak potřebuje přibližně 2480 × 3508 bodů, A3 zhruba 3508 × 4961. Snímek z 24Mpx snímače o rozměru 6000 × 4000 bodů vystačí při 300 ppi na tisk asi 51 × 34 cm. Větší formáty se prohlížejí z odstupu, takže u nich obvykle stačí 150 až 200 ppi.

Doostření pro tisk patří až na konec, po převzorkování na cílový rozměr, a na matných papírech smí být výraznější, protože inkoust se v nich víc rozpíjí. Než potisknete celý arch, vytiskněte zkušební výřez důležité části snímku ve skutečné velikosti na malý formát téhož papíru, nechte ho zaschnout a posuďte ho pod světlem, ve kterém bude fotografie viset. Radím také ukládat tiskovou verzi souboru s poznámkou o papíru a profilu vedle originálu a zahrnout ji do zálohy, jak ji popisuje zálohování fotografií podle pravidla 3-2-1; dotisk za rok pak znamená jedno kliknutí.

Zdroje

• International Color Consortium: Specification ICC.1:2010 – Image technology colour management
• Hahnemühle FineArt: ICC Profiles – Download Center a návod k instalaci profilů
• Epson: SureColor P-series User’s Guide – Color Management and Printing
• Adobe: Photoshop User Guide – Proofing colors a Printing with color management
• ISO 3664:2009 – Graphic technology and photography – Viewing conditions