Systémový blesk: TTL, ruční režim a synchronizace

Systémový blesk nasazený v sáňkách umí dvě věci, které vestavěný blesk nezvládne: má výrazně vyšší výkon a jeho hlavu lze natočit, takže světlo nemusí dopadat zepředu. V režimu TTL si výkon určuje sám podle měření přes objektiv, v ručním režimu ho nastavujete vy a zůstává stejný snímek od snímku. Zbytek je otázka synchronizace se závěrkou, tedy toho, jak krátký čas smíte použít a ve kterém okamžiku expozice záblesk přijde.

TTL a ruční režim: kdy který

Při TTL vyšle blesk těsně před expozicí slabý měřicí předzáblesk. Přístroj změří jeho odraz od scény přes objektiv a podle toho nastaví sílu hlavního záblesku. Vše proběhne tak rychle, že předzáblesk okem neodlišíte. Výsledek ovlivňujete korekcí expozice blesku, obvykle v třetinových krocích.

Automatika je k nezaplacení tam, kde se vzdálenost k lidem neustále mění – na oslavě, svatbě nebo reportáži. Má ale stejnou slabinu jako každé měření odraženého světla: bílé šaty nebo tmavý oblek ji svedou k podexpozici či přeexpozici a dva po sobě jdoucí snímky se mohou lišit.

V ručním režimu volíte výkon ve zlomcích, zpravidla od plného 1/1 po 1/64 nebo 1/128. Dokud se nemění vzdálenost blesku od fotografovaného, je každý snímek exponovaný stejně. Podle mě je ruční režim lepší volbou pro všechno, co stojí na místě – portrét na stativu, produkt, zátiší – protože jednou nalezené nastavení už nemusíte hlídat.

Směrné číslo a co z něj vyčtete

Směrné číslo udává výkon blesku a rovná se součinu vzdálenosti a clony při správné expozici. Blesk se směrným číslem 40 při ISO 100 tedy osvítí námět vzdálený pět metrů při cloně f/8. Čtyřnásobná citlivost, tedy přechod z ISO 100 na ISO 400, dosah zdvojnásobí.

Při porovnávání je třeba číst drobné písmo. Výrobci uvádějí směrné číslo pro určitou polohu zoomu reflektoru, často pro tu nejdelší, kde je světlo soustředěné do úzkého kužele. Dvě čísla jsou srovnatelná jen při stejné poloze zoomu a stejné citlivosti. Považuji proto směrné číslo za hrubé vodítko, a ne za údaj, podle kterého by se mělo rozhodovat o desetinách: jakmile blesk odrazíte o strop nebo schováte za difuzní plochu, velkou část výkonu stejně ztratíte.

S výkonem souvisí i doba dobíjení. Po záblesku na plný výkon se kondenzátor nabíjí nejdéle, při čtvrtinovém je blesk připravený téměř hned. Nižší výkon navíc u systémových blesků znamená kratší záblesk, který lépe zmrazí pohyb.

Synchronizační čas, HSS a druhá lamela

Štěrbinová závěrka má dvě lamely. Při delších časech první odkryje celý snímač a druhá ho po uplynutí expozice zakryje. Nejkratší čas, při němž je snímač na okamžik odkrytý celý, se nazývá synchronizační a podle přístroje leží zhruba mezi 1/160 a 1/250 s. Při kratších časech se druhá lamela rozbíhá dřív, než první dojede, a přes snímač putuje jen štěrbina. Jediný krátký záblesk by tak osvítil pouze pruh obrazu a zbytek by zakryl tmavý pás.

Vysokorychlostní synchronizace, označovaná HSS nebo u některých značek FP, to řeší sérií rychlých pulzů, které svítí po celou dobu průchodu štěrbiny. Lze tak blýskat i při 1/4000 s, například při portrétu na slunci s otevřenou clonou. Cenou je výrazný pokles dosahu a větší zahřívání blesku. Za sebe bych HSS používal jen tam, kde krátký čas opravdu potřebujete, a jinde raději stáhl clonu nebo nasadil neutrální šedý filtr.

Při dlouhých časech záleží na tom, kdy záblesk přijde. Standardně se odpálí hned po otevření první lamely, takže pohybující se objekt je zmrazen na začátku a světelná stopa se kreslí před ním. Synchronizace na druhou lamelu odpálí blesk těsně před koncem expozice a stopa zůstane za objektem, což působí přirozeně.

Užitečné je zapamatovat si rozdělení rolí. Čas závěrky ovlivňuje jen okolní světlo, protože záblesk je mnohem kratší než jakýkoli synchronizační čas. Clona a citlivost působí na obojí. Delším časem tedy prosvětlíte pozadí, aniž změníte expozici osoby osvětlené bleskem.

Odraz o strop místo přímého záblesku

Přímý blesk z osy objektivu dává ploché světlo, tvrdý stín na zdi a lesky na pleti. Otočíte-li hlavu ke stropu nebo ke zdi, stane se zdrojem světla velká osvětlená plocha a stíny změknou. Strop musí být bílý nebo neutrální, protože barevný povrch své zabarvení přenese do snímku, a nesmí být příliš vysoko – světlo urazí cestu tam i zpět a s každým metrem rychle slábne.

Při odrazu přímo nad hlavou vznikají stíny v očních důlcích. Doporučil bych hlavu natočit šikmo dozadu přes rameno nebo ke stěně z boku, protože světlo pak přichází z většího úhlu a modeluje tvář podobně jako okno. Kde vhodný strop chybí, nastupují softbox, deštník nebo odrazná deska, a pro malé předměty světelný stan.

Blesk sejmutý z přístroje na vlastním stojanu dává ještě větší volnost, a přístroj pak dává smysl upevnit – jak na to, popisuje průvodce výběrem stativu. Na začátek ale stačí jediné cvičení: v místnosti s bílým stropem vyfoťte tutéž osobu přímým zábleskem a odrazem přes rameno, obojí v TTL. Rozdíl uvidíte na první pohled.

Zdroje

• ISO 1230 – Photography – Determination of flash guide numbers for units using electronic flash tubes, Mezinárodní organizace pro normalizaci
• Canon – návody k použití blesků řady Speedlite
• Nikon – dokumentace k systému Creative Lighting System a bleskům Speedlight
• Bryan Peterson – Understanding Flash Photography, Amphoto Books
• Cambridge in Colour – výukový materiál Camera Flash: Exposure