Modifikátory světla: softbox, deštník a odrazná deska

Měkkost stínu neurčuje výkon světla ani značka, ale to, jak velký se zdroj jeví z místa fotografovaného předmětu. Modifikátory světla proto dělají v zásadě jedinou věc: malý a tvrdý zdroj, jako je hlava blesku, promění ve velkou svítící plochu, případně naopak světlo zúží a usměrní. Softbox, deštník i odrazná deska se liší hlavně tím, kolik světla nechají uniknout do okolí a jak rychle je postavíte.

Velikost zdroje vůči objektu rozhoduje o stínu

Z velké plochy dopadá světlo na předmět z mnoha směrů zároveň, takže přechod mezi světlem a stínem je pozvolný. Malý zdroj svítí téměř z jednoho bodu a hrana stínu je ostrá. Podstatná je přitom zdánlivá velikost, nikoli rozměr v centimetrech. Slunce je obrovské, ale tak daleko, že kreslí tvrdé stíny, zatímco zatažená obloha funguje jako softbox přes celý obzor.

Z toho plyne pravidlo, které považuji za nejužitečnější v celém svícení: chcete-li měkčí světlo, přisuňte modifikátor blíž. Metrový softbox půl metru od tváře je měkčí než dvoumetrový na druhém konci místnosti. Přiblížení má i druhý účinek. Intenzita klesá se čtvercem vzdálenosti, takže u blízkého zdroje světlo směrem do pozadí rychle slábne a pozadí ztmavne. Vzdálený zdroj naopak osvítí osobu i stěnu za ní skoro stejně.

Softbox a voština: světlo pod kontrolou

Softbox je uzavřená komora s odraznými stěnami a přední difuzní plochou, často doplněná ještě vnitřním difuzérem, který rozloží světlo rovnoměrněji a potlačí jasný střed. Protože svítí jen dopředu, osvětlí to, na co míří, a nerozlije se po místnosti. V malém pokoji se světlými stěnami je to hlavní výhoda proti deštníku.

Tvar se propisuje do odlesků. Obdélníkový softbox vypadá v očích nebo na skle jako okno, osmiboký oktabox dává kulatější odlesk a úzký pruhový softbox, takzvaný stripbox, se používá pro světelnou linku po obrysu postavy nebo po hraně lahve.

Voština je mřížka z látky nebo plastu, která se upíná na přední plochu a pustí světlo jen v úzkém úhlu dopředu. Měkkost stínu téměř nemění, protože velikost plochy zůstává, ale zabrání světlu padat na pozadí a do objektivu. Sám bych voštinu pořídil hned se softboxem, protože v bytě je to nejjednodušší způsob, jak udržet pozadí tmavé bez dalších clon.

Deštník průsvitný a odrazný

Průsvitný deštník z bílé látky se staví mezi blesk a fotografovaného a světlo jím prochází. Dá se přisunout velmi blízko, takže je měkký, jenže svítí všemi směry: část světla projde dopředu, část se odrazí zpět a od stěn se vrací do scény. Někdy je to vítané prosvětlení stínů, jindy ztráta kontrastu.

Odrazný deštník má neprůsvitný potah a blesk míří do něj, od fotografovaného pryč. Bílý vnitřek dává měkčí a rovnoměrnější světlo, stříbrný je účinnější a kontrastnější, s výraznějšími lesky. Světlo je o něco usměrněnější než u průsvitného, ale stále méně než ze softboxu.

Pro první krok mimo přímý blesk bych zvolil právě deštník, protože se rozloží za pár vteřin, složený zabere místo jako hůl a snese i slabší systémový blesk. Venku ovšem funguje jako plachta, takže stojan potřebuje zátěž.

Odrazná deska a pohlcování světla

Odrazná deska vlastní světlo nemá, jen vrací část hlavního světla do stínů. Skládací desky pět v jednom mají průsvitný střed a oboustranný povlak. Bílá strana prosvětluje jemně a nejpřirozeněji, stříbrná odráží víc a tvrději, zlatá světlo otepluje a snadno působí nepřirozeně, pokud se nepoužije s mírou. Černá strana dělá opak: světlo pohlcuje a stín prohloubí, což se hodí v bílé místnosti, kde se světlo odráží odevšad.

Samotný průsvitný střed je difuzér. Podržený mezi sluncem a tváří změní polední tvrdé světlo v měkké a je to nejlevnější velký zdroj, jaký existuje. Místo desky často poslouží bílá pěnová deska z výtvarných potřeb nebo světlá zeď. Pro drobné předměty se stejný princip používá ve zmenšené podobě: světelný stan je vlastně difuzér ze všech stran.

Čím začít a jak si rozdíly ověřit

Osobně bych sestavu skládal v tomto pořadí: nejdřív bílá odrazná deska, potom deštník, softbox s voštinou až nakonec. Každý krok přidává kontrolu, ale také čas na stavbu a nárok na místo. S větším softboxem roste i potřeba pevného stojanu, a jakmile svítíte ze stojanu, vyplatí se mít ustálený také přístroj – s tím pomůže přehled, podle čeho vybrat stativ.

Rozdíly si ověříte bez jakékoli výbavy navíc. Posaďte někoho k oknu bez přímého slunce, vyfoťte ho půl metru od skla a pak dva a půl metru od něj. Všimněte si hrany stínu pod nosem a jasu stěny za ním. Stejně se bude chovat každý modifikátor, který si pořídíte.

Zdroje

• Fil Hunter, Steven Biver, Paul Fuqua – Light: Science and Magic, Focal Press
• Profoto – výukové materiály k tvarovačům světla (Light Shaping Tools)
• Elinchrom – dokumentace k softboxům a deštníkům řady Rotalux
• Cambridge in Colour – výukový materiál Introduction to Portrait Lighting