Světelný stan a produktová fotografie doma

Světelný stan je krychle z bílé prosvětlovací látky, do které postavíte předmět a svítíte na ni zvenku. Látka promění malé bodové zdroje ve velké svítící plochy, takže stíny změknou a lesklé povrchy odrážejí čistou bílou místo pokoje kolem. Pro malé předměty na jednotném pozadí je to nejrychlejší cesta k použitelné fotografii; kde stan přestává stačit, jsou sklo, leštěný kov a všechno, co má mít výraznou plasticitu.

Jak difuzní stěny mění světlo

Měkkost světla určuje velikost zdroje vůči předmětu, ne jeho výkon. Holá žárovka je z pohledu hrnku malý bod a vrhá ostrý stín. Když stejná žárovka prosvítí stěnu stanu, zdrojem se stává celá osvětlená plocha látky, tedy čtverec o hraně několika desítek centimetrů těsně vedle předmětu. Stíny mají pozvolný přechod a odlesky jsou velké a rovnoměrné.

Totéž dělá softbox, jen z jedné strany. Stan obklopuje předmět ze tří až pěti stran a světlo se v něm navíc odráží mezi stěnami, takže vyplňuje stíny samo. Obecné principy změkčování popisuje text o tom, jak pracují softbox, deštník a odrazná deska. Skládací stany se prodávají v hranách od zhruba čtyřiceti centimetrů po více než metr; předmět by měl zabírat nejvýš polovinu šířky, jinak se do záběru dostanou okraje a švy.

Dvě světla a jejich rozmístění

Základní sestavu tvoří dvě stejná světla po stranách, namířená na boční stěny. Na druhu zdroje záleží méně než na tom, aby obě měla shodnou barvu: dvě LED žárovky téhož typu poslouží lépe než jedna LED a jedna stolní lampa s jiným odstínem. Okno v místnosti zatáhněte, denní světlo by se s umělým míchalo. Vyvážení bílé nastavte ručně podle šedé karty položené do stanu a foťte do RAW.

Dvě stejně silná světla ze stejné vzdálenosti dají obraz bez stínů, který je čistý, ale plochý. Doporučuji jedno světlo oddálit nebo ztlumit, aby jedna strana předmětu byla o něco tmavší – vznikne tím dojem objemu a hrany se oddělí od pozadí. U matných předmětů s reliéfem se vyplatí zkusit i jediné světlo shora a stíny nechat vyplnit odrazem od stěn.

Stálé světlo je slabší než blesk, takže fotoaparát patří na stativ. Nastavte nejnižší citlivost, clonu kolem f/8 až f/11 kvůli hloubce ostrosti a čas nechte vyjít, jak vyjde. Spouštějte samospouští nebo dálkově.

Pozadí bez horizontu

Se stanem se dodává několik barevných pozadí, která se uchytí nahoře na zadní stěně a v plynulém oblouku sbíhají pod předmět. Chybí tak hrana mezi podložkou a stěnou a předmět jako by stál v prostoru bez konce. Oblouk musí být volný; zlomený nebo pomačkaný materiál na fotografii poznáte hned. Látková pozadí před focením vyžehlete, případně je nahraďte hladkým kartonem nebo matnou plastovou fólií, které se neprohýbají a snadno se otírají.

Bílé pozadí vyjde na snímku čistě bílé jen tehdy, když na ně dopadá víc světla než na předmět, jinak je šedé. Podle mě je rozumnější exponovat na předmět a pozadí dotáhnout v editoru, než pálit světla tak, že se přepálí i světlé hrany výrobku. Na čistě bílé ploše je také dobře vidět každé zrnko prachu, a při clonách kolem f/11 se ukážou i nečistoty na čipu; pokud se na snímcích opakují tmavé tečky, je čas na kontrolu a vyčištění snímače.

Odlesky, černé karty a hranice stanu

Lesklý předmět je zrcadlo a ukazuje to, co má kolem sebe. Ve stanu vidí samou bílou, a tak ztrácí obrys: chromovaná konvice nebo sklenice splynou s pozadím. Řešením jsou černé karty, tedy proužky černého kartonu postavené těsně mimo záběr po stranách předmětu. Odrazí se v jeho hranách jako tmavé linky a vrátí mu tvar. Stejným způsobem lze bílou kartou přidat světlý odlesk na tmavý povrch.

Druhý typický problém je otvor pro objektiv. V lesklé kouli se odrazí jako tmavá skvrna s fotoaparátem uprostřed. Pomáhá delší ohnisko a větší odstup, přivření otvoru kolem objektivu bílou látkou, nebo mírné natočení předmětu.

U skla a šperků bych byl se stanem zdrženlivý. Sklo se nefotí dopadajícím světlem, ale světlem procházejícím zezadu a tmavými nebo světlými plochami po stranách, což stan neumožňuje dobře řídit. Tady je lepší otevřená scéna s jedním softboxem a kartami, kde máte každou plochu pod kontrolou.

Sestavení domácího pracoviště krok za krokem

Začněte jedním předmětem a stanem na stole u zdi, kde nebude překážet. Postavte stativ, nastavte ruční expozici a ruční vyvážení bílé a obojí si poznamenejte – celá série pak bude mít stejný jas i barvy, což u katalogových snímků rozhoduje. Sám bych už od prvního dne fotil s náhledem na velké obrazovce, protože prach, otisky prstů a nakloněný horizont jsou na displeji fotoaparátu snadno k přehlédnutí; postup popisuje článek o fotografování s přístrojem připojeným k počítači. Stan je po složení plochý kruh, který se vejde za skříň, a kam uložit zbytek výbavy, řeší přehled o tom, jak vybírat brašny a batohy. Předmět před každým snímkem otřete a ofoukněte balonkem. Retuš prachu zabere víc času než jeho odstranění.

Zdroje

• Fil Hunter, Steven Biver, Paul Fuqua: Light – Science and Magic: An Introduction to Photographic Lighting, Focal Press
• Manfrotto (Lastolite) – dokumentace ke světelným stanům řady Cubelite
• Cambridge in Colour – výukové materiály o tvrdém a měkkém světle
• Michael Freeman: The Photographer's Eye, Focal Press