Kalibrace monitoru: proč tisk vypadá jinak než obrazovka

Kalibrace monitoru znamená uvést obrazovku do známého stavu – určitý jas, bílý bod a gama – a sondou změřit, jak se v něm doopravdy chová. Tisk vypadá jinak než obrazovka nejčastěji ze dvou důvodů: monitor svítí mnohem víc, než kolik světla odrazí papír, a bez profilu počítač neví, jaké barvy panel skutečně ukazuje. Obojí se dá napravit za jedno odpoledne.

Kalibrace a profil jsou dva různé kroky

Kalibrací se monitor nastavuje: sníží se jas, srovná bílý bod a průběh tónů. Profilací se popisuje, co po tomto nastavení umí. Software postupně zobrazí řadu barevných polí, sonda přiložená na obrazovku je změří a z rozdílů mezi požadovanou a naměřenou barvou vznikne ICC profil. Je to soubor, který programům se správou barev říká, jaký signál mají panelu poslat, aby se zobrazila zamýšlená barva. Aplikace, které správu barev neumějí, profil ignorují, takže ani po kalibraci nemusí všechna okna vypadat stejně.

Běžnou sondou je kolorimetr, který měří světlo přes barevné filtry, je rychlý a dobře čte i tmavé tóny. Spektrofotometr měří celé spektrum a zvládne i odražené světlo z papíru, takže se používá také k profilaci tiskáren. Nastavení od oka podle zkušebních obrazců existuje, ale nespoléhal bych na ně: zrak se okolnímu světlu přizpůsobuje a absolutní hodnotu jasu ani odstín bílé posoudit nedokáže.

Cílové hodnoty: D65, gama 2,2 a jas pro tisk

Bílý bod D65 odpovídá standardnímu dennímu světlu s teplotou chromatičnosti zhruba 6500 K a počítají s ním oba nejrozšířenější pracovní prostory, sRGB i Adobe RGB. Stejně tak gama 2,2 je hodnota, se kterou tyto prostory pracují, a není důvod volit jinou. Nejvíc záleží na třetím čísle, na jasu. Pro úpravy snímků určených k tisku se v běžně osvětlené místnosti doporučuje přibližně 100 až 120 cd/m², v přitemněné pracovně i méně. Tovární nastavení bývá podstatně vyšší a je nejčastější příčinou tmavých tisků: na zářící obrazovce vypadají stíny prokreslené, na papíře, který světlo jen odráží, se slijí.

V polygrafii se tisky posuzují pod světlem D50, tedy kolem 5000 K, a někteří fotografové na tuto hodnotu kalibrují i monitor. Sám bych zůstal u D65 a bílý bod měnil jen tehdy, když má tisk ležet pod normovaným světlem hned vedle obrazovky; v běžném pokoji působí D50 nažloutle a oko si na ni zvyká déle.

Gamut: sRGB proti Adobe RGB

Gamut je rozsah barev, které zařízení dokáže zobrazit. Prostor sRGB je společným jmenovatelem webu, telefonů a většiny monitorů. Adobe RGB je širší hlavně v zelených a azurových odstínech, tedy tam, kde inkoustové tiskárny umějí barvy, které sRGB ořízne. Širokogamutový monitor proto dává smysl tomu, kdo tiskne a chce tyto odstíny vidět dřív, než je pošle na papír. Bez správy barev ovšem takový panel ukazuje běžné snímky přesycené.

Podle mě je pro většinu fotografů užitečnější zkalibrovaný monitor s pokrytím sRGB než širokogamutový panel bez sondy, protože první ukazuje menší rozsah správně a druhý větší rozsah špatně. Dražší monitory nabízejí hardwarovou kalibraci, při níž se korekce ukládá do tabulky přímo v obrazovce místo do grafické karty; tonální přechody tím zůstanou jemnější. Podceňovaným parametrem je rovnoměrnost podsvícení, protože panel tmavší v rozích zkresluje posuzování vinětace i místních úprav.

Okolní světlo a interval měření

Sebelepší profil nepomůže, když se kolem monitoru mění světlo. Okno za zády se v obrazovce zrcadlí, okno za monitorem oslňuje a barevná stěna nebo teplá lampa posune vnímání bílé. Pomáhá stálé, spíš tlumené a neutrální osvětlení a stínítko po stranách panelu. Před měřením nechte monitor aspoň půl hodiny zahřát, protože jas i barva podsvícení se po zapnutí ustalují. Podsvícení navíc stárne, takže měření má smysl opakovat zhruba po měsíci až třech; software sondy na to umí upozornit.

Obrazovka je jen jedním článkem řetězce. Neutrální výchozí bod vzniká už při snímání, kde stejnou roli jako sonda hraje šedá karta a správné vyvážení bílé. Druhý konec, tedy profil papíru a náhled tisku na obrazovce, popisuje článek o tom, jak zvládnout tisk fotografií doma. Hotový profil monitoru je obyčejný soubor a vyplatí se ho přibalit k archivu spolu s katalogem úprav; jak takový archiv chránit, shrnuje zálohování fotografií podle pravidla 3-2-1.

Rychlá zkouška po první kalibraci

Vyberte snímek s neutrální šedou plochou, pletí a hlubokými stíny, vytiskněte ho nebo nechte vytisknout a po zaschnutí ho položte vedle monitoru pod denní světlo nebo zářivku s denním spektrem. Je-li tisk tmavší než obraz, snižte cílový jas o deset až dvacet cd/m² a kalibraci zopakujte. Začal bych právě jasem a teprve potom řešil odstíny, protože rozdíl v jasu se snadno splete s rozdílem v barvě. Až se světlost potká, poznamenejte si použité hodnoty a příště kalibrujte na stejné.

Zdroje

• ISO 3664:2009 – Graphic technology and photography – Viewing conditions
• ISO 12646 – Graphic technology – Displays for colour proofing – Characteristics
• International Color Consortium: Specification ICC.1:2010 – Image technology colour management
• IEC 61966-2-1:1999 – Default RGB colour space – sRGB
• Cambridge in Colour: Monitor Calibration for Photography