Panorama: jak fotografovat a spojovat široké záběry

Panorama vznikne z řady snímků, které se sousedními záběry překrývají asi o třetinu a liší se jen směrem, kterým fotoaparát míří. Expozice, vyvážení bílé i zaostření musí zůstat v celé řadě stejné, jinak program snímky sice spojí, ale na obloze zůstanou viditelné přechody. Fotoaparát je výhodné otočit na výšku a u záběrů s blízkým popředím otáčet kolem správného bodu objektivu.

Proč skládat záběr z více snímků

Širokoúhlý objektiv dostane do záběru hodně, ale vzdálené hory zmenší a popředí roztáhne. Panorama z delšího ohniska, třeba 50 mm, zachová proporce dálky a zároveň pokryje široký úhel. Druhým důvodem je rozlišení: šest snímků na výšku dá soubor s několikanásobkem pixelů jednoho záběru, což se pozná na velkém tisku.

Technika má i své hranice. Nehodí se na scény, kde se mezi snímky něco výrazně mění, například vlny u břehu, rychle jdoucí mraky nebo lidé procházející napříč záběrem.

Zamčená expozice, vyvážení bílé a zaostření

V automatickém režimu změří fotoaparát každý dílek zvlášť. Část namířená ke slunci vyjde tmavší, část od něj světlejší, a ve spojeném obrazu se objeví pruhy. Přepněte proto do manuálního režimu a expozici nastavte podle nejjasnější části scény, aby se v ní nepřepálila světla; tmavší díly se dají při úpravě zesvětlit, kdežto vypálená obloha už ne. Kdo si v manuálu není jistý, najde vztah clony, času a citlivosti v článku o tom, jak funguje expoziční trojúhelník.

Vyvážení bílé nastavte na pevnou předvolbu, například denní světlo. Při fotografování do RAW se dá sjednotit dodatečně, ale pevná hodnota ušetří práci a náhledy budou odpovídat. Zaostřete jednou a přepněte na ruční ostření, clonu volte kolem f/8.

Polarizační filtr bych u panoramatu s oblohou nechal v brašně. Jeho účinek závisí na úhlu vůči slunci, takže přes široký záběr ztmaví oblohu nerovnoměrně a vznikne tmavá skvrna, kterou v editoru odstraníte jen pracně.

Překryv kolem třetiny a fotoaparát na výšku

Program hledá v sousedních snímcích shodné body. Potřebuje jich dost, a proto se doporučuje překryv kolem 30 procent; u širokých ohnisek s výraznějším zkreslením okrajů klidně až polovina. Pomůckou je zapamatovat si výrazný prvek u okraje hledáčku a po otočení jej umístit do třetiny z opačné strany.

Fotoaparát na výšku přidá záběru na výšce. Vodorovně složené panorama z ležatých snímků bývá tak úzké, že na obloze i v popředí chybí místo, a po ořezu nerovných okrajů ho zbude ještě méně. Za sebe bych vždy nechal nahoře i dole výraznou rezervu a na každé straně přidal jeden snímek navíc, protože spojování okraje deformuje a ořez je nevyhnutelný.

Stativ vyrovnejte tak, aby byla vodorovná základna, na které se hlava otáčí, ne jen samotný fotoaparát. Jinak horizont během otáčení stoupá nebo klesá. Nejsnáze to řeší nivelační základna pod hlavou nebo hlava s vlastní panoramatickou rotací nahoře. Z ruky panorama vzdálené krajiny zvládnete také, stačí se otáčet kolem fotoaparátu, ne kolem vlastních nohou.

Paralaxa a otáčení kolem nodálního bodu

Paralaxa je zdánlivý posun blízkého předmětu vůči pozadí, když se změní místo, odkud se díváte. Při otáčení fotoaparátu kolem stativového závitu se objektiv pohybuje po oblouku, takže blízký plot se vůči horám posune a program nemá jak oba snímky bezchybně spojit. Posun zmizí, když se sestava otáčí kolem bodu bez paralaxy, kterému se vžitě říká nodální bod; přesně jde o vstupní pupilu objektivu.

K tomu slouží nodální lišta nebo panoramatická hlava, která fotoaparát posune dozadu. Správnou polohu najdete zkouškou: postavte za sebe dva svislé předměty, blízký a vzdálený, a posouvejte fotoaparát po liště, dokud se při otáčení vůči sobě nepřestanou hýbat. Poloha platí pro dané ohnisko, u zoomu ji hledejte pro každé zvlášť.

Podle mě se nodální bod u krajiny přeceňuje. Když je nejbližší předmět desítky metrů daleko, paralaxa je zanedbatelná a stačí běžná hlava. Nezbytná je až u záběrů s popředím do několika metrů a hlavně v místnostech, kde se vás může týkat i to, co píšu o tom, jak v interiérech udržet rovné linie.

Spojování snímků v editoru a volba projekce

Lightroom Classic a Camera Raw mají funkci Sloučení fotografií – Panorama, jejímž výsledkem je soubor DNG, který si zachová možnosti úprav jako původní RAW. Samostatné nástroje jsou PTGui a bezplatný Hugin, které dovolí ručně opravit kontrolní body tam, kde automatika selže. Před spojením zapněte korekce objektivu, zejména vinětace, a úpravy tónů nechte až na hotové panorama.

Projekce určuje, jak se kulový záběr rozvine do roviny. Válcová drží svislice rovné a hodí se na široké krajiny, sférická je určena pro velmi široké a víceřadé záběry, perspektivní zachová přímky rovné, ale okraje při větším úhlu silně roztahuje. Lightroom nabízí ještě deformaci hranice, která vyplní prázdné rohy pokřivením obrazu; u krajiny bývá nenápadná, u staveb ohne linie.

Řadu snímků si na kartě označte, například záběrem vlastní dlaně před prvním a po posledním dílku. Vyzkoušet to můžete hned při příští cestě za krajinou: pět snímků na výšku, manuální režim, třetinový překryv.

Zdroje

• Create panoramas (Photo Merge), Adobe Lightroom Classic User Guide, Adobe
• Digital Panoramas a Panoramic Image Projections, Cambridge in Colour
• Hugin Documentation – No-parallax point, projekt Hugin a PanoTools Wiki
• PTGui Documentation, New House Internet Services B.V.