Interiéry a architektura: rovné linie a zvládnutý kontrast

Při fotografování interiérů a architektury se řeší dvě věci: svislé linie, které mají zůstat svislé, a rozsah jasů mezi oknem a tmavým koutem místnosti. První vyřeší fotoaparát držený vodorovně, posuv tilt-shift objektivu nebo korekce perspektivy v editoru. Druhé zvládne stativ a série různě exponovaných snímků. Všechno ostatní, od širokého ohniska po vyvážení bílé, z těchto dvou úloh vychází.

Proč se svislice sbíhají a jak tomu předejít

Sbíhání svislic není vada objektivu, ale obyčejná perspektiva. Jakmile fotoaparát nakloníte vzhůru, aby se do záběru vešla celá budova, přestane být snímač rovnoběžný s fasádou. Horní část stavby je od něj dál než spodní, zobrazí se menší a stěny se k sobě naklánějí. V interiéru se totéž děje při sklopení dolů, jen se sbíhají rohy místnosti směrem k podlaze.

Základní obrana je držet fotoaparát vodorovně. Pomůže elektronická vodováha v hledáčku a mřížka, podle níž srovnáte hranu dveří nebo roh zdi s okrajem záběru. V místnosti doporučuji stativ nastavit zhruba do výšky pasu až hrudi, protože z výšky očí vychází příliš mnoho stropu, málo nábytku a fotograf má sklon přístroj sklápět dolů.

U budov vodorovné držení znamená, že polovinu záběru zabere chodník. Buď tedy odstoupíte dál a použijete delší ohnisko, nebo najdete vyšší stanoviště, třeba okno protějšího domu. Když ani jedno nejde, zbývá posuv objektivu nebo oprava dodatečně.

Tilt-shift objektiv, nebo korekce perspektivy v editoru

Tilt-shift objektiv vykreslí větší obrazový kruh, než snímač potřebuje, a jeho optiku lze vůči snímači posunout. Fotoaparát zůstane vodorovně, objektiv vysunete nahoru a do záběru se dostane vrchol stavby, aniž by se svislice sbíhaly. Canon tyto objektivy označuje TS-E, Nikon PC nebo PC-E. Ostří se u nich většinou ručně a práce s nimi předpokládá stativ.

Softwarová korekce dělá totéž výpočtem. V Lightroomu ji najdete v panelu Transformace pod funkcí Upright, která umí srovnat svislice automaticky nebo podle ručně zakreslených vodítek. Cenou je ořez: narovnáním vzniknou po stranách prázdné klíny a horní část obrazu se roztáhne, takže v ní ubude ostrosti.

Zvolil bych pro občasné fotografování softwarovou korekci a tilt-shift až ve chvíli, kdy se architektura stane pravidelnou prací, protože při mírném náklonu je ztráta kvality malá a posuvný objektiv patří do dražší třídy. Počítejte s tím ale už při fotografování a nechte kolem stavby dostatek volného místa.

Úplně narovnané svislice u vysoké budovy focené zdola působí nepřirozeně, stavba jako by se nahoře rozšiřovala. Podle mě vypadá lépe ponechat nepatrný zbytek sbíhání.

Širokoúhlý objektiv a co dělá s prostorem

V místnostech se nejčastěji používají ohniska 16 až 24 mm na plném formátu. Kratší ohnisko pojme víc, ale zvětšuje to, co je blízko, a zmenšuje to, co je daleko. Malý pokoj pak vypadá jako sál a židle u okraje záběru se roztáhne do šířky. Sám bych zůstal u 20 až 24 mm všude, kde to prostor dovolí, a raději couvl do dveří, protože snímek má místnost ukázat tak, jak ji návštěvník skutečně uvidí.

Hlídejte také soudkovité zkreslení, které prohýbá rovné hrany u okrajů. Profilové korekce objektivu v editoru ho odstraní jedním kliknutím; zapněte je dřív, než začnete rovnat perspektivu. Clona f/8 při základní citlivosti zajistí ostrost od popředí po protější stěnu.

Když se celý prostor do jednoho záběru nevejde ani tak, dá se složit z několika snímků, jak popisuji v článku o tom, jak fotografovat a spojovat panorama; v místnosti je ovšem nutné otáčet kolem bodu bez paralaxy.

Smíšené světlo a vyvážení bílé

V interiéru se potkává denní světlo z oken s teplými žárovkami nebo LED svítidly různé barevné teploty. Fotoaparát umí vyvážit bílou jen na jeden zdroj: nastavíte-li ji na okno, lampy zoranžoví, a naopak stěny u okna zmodrají.

Nejjednodušší je zdroje nemíchat. Zhasněte a foťte jen s denním světlem, nebo naopak počkejte na soumrak, kdy okna ztmavnou do modra a umělé světlo převládne. Pokud musí svítit obojí, pořiďte dva snímky ze stativu, s rozsvíceným a zhasnutým osvětlením, a barvy slaďte místně v editoru. Šedá tabulka vložená do prvního záběru ulehčí nastavení neutrální bílé.

Bracketing a HDR pro okna i tmavé kouty

Okno za slunečného dne je o mnoho expozičních stupňů jasnější než stěna vedle něj. Jedna expozice buď vypálí výhled, nebo utopí místnost ve stínu. Ze stativu proto pořiďte sérii, obvykle tři až pět snímků s odstupem dvou stupňů, při pevné cloně a měněném čase. Jestli série pokryla celý rozsah, ukáže graf jasů: nejtmavší snímek nesmí mít ořezaná světla, nejsvětlejší stíny. Podrobněji se tomu věnuje text o tom, jak číst histogram.

Sloučení do HDR v Lightroomu vytvoří soubor DNG s velkým rozsahem, který upravíte jako běžný RAW. Stíny zvedejte s mírou, místnost bez stínů působí ploše a ztratí hloubku. Výhled z okna má zůstat o něco světlejší než interiér, jinak snímek vypadá jako koláž.

Stejnou sérii využijete i venku, protože postup je shodný s tím, který používám pro krajinu fotografovanou ze stativu. Na zkoušku si doma postavte stativ do rohu pokoje, srovnejte svislice podle zárubně a vyfotografujte tři expozice proti oknu. Na jediném záběru si tak ověříte obě hlavní úlohy žánru.

Zdroje

• Using Tilt-Shift Lenses to Control Perspective, Cambridge in Colour
• TS-E Lenses – Instruction Manual, Canon Inc.
• Correct distorted perspective with Upright, Adobe Lightroom Classic User Guide, Adobe
• High Dynamic Range Photography, Cambridge in Colour
• Michael Freeman: Oko fotografa (The Photographer's Eye), Zoner Press