Expoziční trojúhelník: clona, čas a citlivost v jedné rovnici

Expoziční trojúhelník popisuje, jak clona, čas závěrky a citlivost ISO společně určují jas snímku. Stejně jasnou fotografii lze získat mnoha kombinacemi těchto tří hodnot, a proto správná expozice není jedno číslo. Kombinace se liší hloubkou ostrosti, zachycením pohybu a množstvím šumu. Fotograf tedy nevybírá jas, ale vzhled snímku.

Co která strana trojúhelníku dělá s obrazem

Clona je otvor v objektivu a clonové číslo vyjadřuje poměr ohniskové vzdálenosti k jeho průměru. Proto menší číslo znamená větší otvor a víc světla. Řada celých stupňů zní f/1,4, f/2, f/2,8, f/4, f/5,6, f/8, f/11, f/16 a f/22; sousední hodnoty se liší násobkem přibližně 1,4, protože plocha otvoru roste s druhou mocninou průměru. Vedle jasu clona řídí hloubku ostrosti: při f/2 bude ostrá jen úzká vrstva prostoru, při f/11 většina scény.

Čas závěrky udává, jak dlouho světlo na snímač dopadá. Řada 1/1000, 1/500, 1/250, 1/125, 1/60 a 1/30 s je odstupňovaná po polovinách. Krátký čas pohyb zmrazí, dlouhý ho rozmaže, a to jak pohyb objektu, tak chvění rukou.

Citlivost ISO do trojice patří trochu jinak. Snímač při vyšším ISO nezachytí víc světla, přístroj jen víc zesílí signál, který dostal. Slabší signál má horší odstup od šumu, a proto je snímek při ISO 6400 zrnitější a má menší dynamický rozsah než při ISO 100. Podle mě je užitečné chápat ISO jako cenu za to, že clonou a časem už nelze světla přidat, a ne jako rovnocennou třetí páku.

Expoziční stupeň jako společná měna

Všechny tři veličiny se počítají ve stejných krocích. Jeden expoziční stupeň, značený EV, znamená dvojnásobek nebo polovinu světla. Prodloužení času z 1/250 na 1/125 s má na jas stejný vliv jako otevření clony z f/8 na f/5,6 nebo zvýšení citlivosti z ISO 200 na 400. Fotoaparáty obvykle nabízejí jemnější dělení po třetinách stupně, takže mezi f/4 a f/5,6 najdete ještě f/4,5 a f/5.

Hodnota EV má i pevný význam: EV 0 odpovídá cloně f/1 a času 1 s při ISO 100. Slunečný den vychází zhruba na EV 15, z čehož plyne staré pravidlo slunečné šestnáctky – při f/16 nastavte čas rovný převrácené hodnotě ISO, tedy při ISO 100 přibližně 1/125 s.

Reciprocita: stejný jas, jiný snímek

Množství světla je součinem jeho intenzity a doby působení. Tomuto vztahu se říká reciprocita a v praxi znamená, že co na jedné straně uberete, musíte jinde přidat. Nastavení f/5,6, 1/250 s a ISO 400 dá stejný jas jako f/4 a 1/500 s při ISO 400, nebo jako f/5,6 a 1/500 s při ISO 800. První varianta má větší hloubku ostrosti, druhá lépe zmrazí pohyb a třetí zachová obojí výměnou za šum.

U filmu reciprocita při velmi dlouhých časech přestává platit a expozici je třeba prodloužit víc, než vychází výpočtem. Digitální snímač se tak nechová, což zjednodušuje přepočty, na kterých stojí dlouhá expozice se šedým filtrem.

Režimy A, S a M a kdy který použít

Režimy na voliči určují, kterou stranu trojúhelníku držíte vy a kterou dopočítá automatika. V prioritě clony, označené A a u Canonu Av, volíte clonu a přístroj dosadí čas. V prioritě času, S nebo Tv, je to naopak. V manuálním režimu M nastavujete obojí a expozimetr jen ukazuje odchylku. Programová automatika P volí obě hodnoty podle naměřeného světla a dovoluje dvojici posouvat.

Pro většinu běžného fotografování bych doporučil prioritu clony s automatickým ISO a nastaveným nejdelším přípustným časem. Hloubku ostrosti tak řídíte přímo, čas neklesne pod hodnotu, kterou udržíte z ruky, a ISO roste až ve chvíli, kdy není jiná možnost. Prioritu času bych zvolil u sportu a pohybujících se zvířat, kde rozmazání znamená zkažený snímek, zatímco pár desetin stupně hloubky ostrosti nikdo nepozná.

Manuální režim považuji za přeceňovaný jako znak pokročilosti. Smysl má tam, kde se světlo nemění a snímky mají být jeden jako druhý: ve studiu, při panoramatu nebo v noci. Automatika se v každém případě řídí tím, co naměří, takže se vyplatí rozumět tomu, kdy se měření expozice plete a jak ho opravit kompenzací.

Jak postupovat při rozhodování na místě

Osvědčený postup je začít veličinou, na které snímek stojí, a zbylé dvě dopočítat. U portrétu s rozostřeným pozadím je to clona, k ní se nastaví čas dost krátký na udržení z ruky a ISO dorovná zbytek. U krajiny ze stativu se začíná nejnižším ISO a clonou kolem f/8 až f/11, čas pak může být libovolně dlouhý. V interiéru bez stativu rozhoduje nejdelší čas, který ještě udržíte.

Výsledek si ověřte hned na displeji, ale ne podle jasu náhledu, který klame podle okolního světla. Spolehlivější je naučit se číst histogram, protože ukáže přepaly i podexpozici bez ohledu na to, jak jasně svítí displej. Kolik chyb v expozici lze dodatečně napravit, záleží také na zvoleném formátu souboru, o čemž píšu v článku o rozdílu mezi RAW a JPEG.

Na procvičení radím jedno jednoduché cvičení. Postavte fotoaparát před nehybnou scénu, v režimu M nastavte správnou expozici a potom udělejte pět snímků, při kterých pokaždé zavřete clonu o stupeň a o stupeň prodloužíte čas. Jas zůstane stejný, hloubka ostrosti poroste. Kdo si tu řadu jednou prohlédne vedle sebe, přestane o trojúhelníku přemýšlet jako o poučce.

Zdroje

• ISO 12232 – Photography – Digital still cameras – Determination of exposure index, ISO speed ratings, standard output sensitivity, and recommended exposure index, International Organization for Standardization
• Bryan Peterson: Understanding Exposure, Amphoto Books
• Camera Exposure: Aperture, ISO and Shutter Speed, Cambridge in Colour
• Ansel Adams: The Negative, Little, Brown and Company