Černobílá fotografie: myslet v tónech místo v barvách

Černobílá fotografie stojí na tom, co zbude po odebrání barvy: na jasu, kontrastu, tvaru a struktuře povrchu. Dobrý černobílý snímek proto nevzniká až v počítači odbarvením, ale už při fotografování, kdy scénu čtete jako rozložení světlých a tmavých ploch. Dvě věci tomu pomáhají nejvíc. První je vědět, jak se jednotlivé barvy převedou na odstíny šedé, druhá je fotografovat do RAW s černobílým náhledem v hledáčku.

Co ve snímku zůstane, když zmizí barva

Bez barvy vynikne světlo, které modeluje. Boční světlo a protisvětlo dávají tvarům objem a oddělují plány, kdežto ploché čelní světlo vede k šedému obrazu bez hloubky. Stejně dobře se v černobílé čte struktura: kůra, kámen, oprýskaná omítka, pletená látka nebo vrásky. A geometrie, tedy linie, opakování a siluety, které barva v běžném snímku často přehluší. Proto se černobílé vidění dobře doplňuje s tím, co popisuje článek o pravidlech kompozice a jejich porušování.

Naopak se rozpadnou snímky, jejichž jediným obsahem byla barva. Západ slunce, podzimní les nebo rozkvetlá louka po převodu ztratí důvod existence. U portrétu je to obráceně: zmizí barva oblečení a pozadí a pozornost se přesune k očím a výrazu.

Tóny a kontrast: proč dvě barvy splynou do jedné šedé

Dvě barvy, které se od sebe výrazně liší odstínem, mohou mít skoro stejnou světlost. Červené jablko v zelené trávě je barevně nepřehlédnutelné, po prostém odbarvení ale vyjdou dvě podobné šedé a motiv se ztratí. Čistě žlutá bývá světlá, sytě modrá a červená tmavší, zeleň listí obvykle tmavší, než člověk čeká.

Kontrast má v černobílé dvě úrovně. Celkový určuje, jak daleko jsou od sebe nejsvětlejší a nejtmavší místo, místní pak, jak jsou od sebe odlišené sousední tóny. Snímek, který využívá celý rozsah od téměř černé po téměř bílou, působí plně. Ansel Adams na tom postavil zónový systém, který škálu jasů dělí na jedenáct stupňů od černé po bílou a učí fotografa rozhodnout předem, do které zóny který díl scény umístí. Podle mě z něj dnes stačí převzít jednu myšlenku: vědět už při expozici, kde má být ve snímku čistá čerň a kde ještě kresba ve světlech. Hluboké stíny bez kresby přitom nejsou chyba, v černobílé jsou to plnohodnotné tvary.

Světlo, které takový kontrast dodá, bývá to, kterému se u barevné fotografie vyhýbáte. Kdy ho hledat, vysvětluje přehled toho, jak se přírodní světlo proměňuje od rána do večera.

Barevné filtry při převodu mění vztahy mezi tóny

Na černobílý film se nasazovaly barevné filtry. Filtr propouští světlo vlastní barvy a zadržuje barvu doplňkovou, takže plochy v barvě filtru vyjdou světlejší a plochy v barvě protilehlé tmavší. Žlutý filtr mírně ztmaví modrou oblohu a oddělí od ní mraky, oranžový to dělá výrazněji a červený promění oblohu skoro v černou s ostře bílými oblaky. Zelený zesvětlí listí a trávu a rozliší jejich odstíny.

Při digitálním převodu se totéž dělá posuvníky jednotlivých barev, které určují, jak světlá bude ve výsledku červená, oranžová, žlutá, zelená, azurová a modrá. Jablko v trávě tak oddělíte jedním tahem: červenou zesvětlíte, zelenou ztmavíte, nebo naopak. U portrétu ovládá tón pleti hlavně oranžový a červený posuvník. Světlejší nastavení pleť vyhladí a potlačí drobné nerovnosti, tmavší zvýrazní pihy a strukturu kůže. Tady bych byl zdrženlivý s krajními hodnotami. Silné ztmavení modré oblohy vytáhne šum a kolem větví a hran střech nechá světlé lemy, které už neopravíte.

Fotografování do RAW s černobílým náhledem

Většina přístrojů má černobílý obrazový styl, například Monochrome u Canonu a Nikonu nebo filmové simulace Acros a Monochrome u Fujifilmu. Když ho zapnete a zároveň ukládáte do RAW, bezzrcadlovka ukáže černobílý obraz přímo v hledáčku, zrcadlovka v živém náhledu a po expozici na displeji. Soubor RAW přitom obsahuje úplná barevná data, takže filtr zvolíte až při vyvolání. Proč se to s JPEG nedá, rozebírá srovnání, co formáty RAW a JPEG znamenají pro další zpracování.

Považuji tohle nastavení za nejrychlejší způsob, jak se naučit vidět v tónech, protože okamžitě ukáže, které motivy bez barvy drží a které se rozsypou. Počítejte s tím, že některé vyvolávací programy po importu zobrazí snímek zase barevně, protože obrazový styl přístroje nepřevezmou. Stačí zvolit černobílý profil ručně.

Doporučuji dát tomu jedno celé odpoledne: černobílý styl, RAW, v menu stylu zvýšený kontrast, aby náhled líp ukázal rozdíly, a žádné přepínání zpět do barvy. Večer vyberte tři snímky a u každého vyzkoušejte převod s červeným, žlutým a zeleným nastavením. Na rozdílech mezi nimi je nejlépe vidět, kolik rozhodnutí se v černobílé skrývá.

Zdroje

• Ansel Adams: The Negative, Little, Brown and Company
• Michael Freeman: Black & White Photography Field Guide, Focal Press
• Adobe: uživatelská příručka Lightroom Classic, kapitola o převodu do černobílé
• Fujifilm: dokumentace k filmovým simulacím řady X
• Cambridge in Colour: výukový materiál k převodu barevné fotografie do černobílé