Čištění optiky a péče o objektivy: co pomáhá a co škodí

Čištění optiky má jedno základní pravidlo: postupovat od nejšetrnějšího zásahu k důraznějšímu a skončit, jakmile je sklo čisté. Nejdřív prach odfouknout balonkem, potom zbytky smést štětcem a teprve nakonec otírat mikrovláknem. Čisticí kapalina se kape na hadřík, ne na čočku. Plíseň a zákal uvnitř objektivu doma neřešte, to je práce pro servis.

Pořadí kroků: balonek, štětec, teprve potom hadřík

Škrábance na čočkách většinou nevznikají pádem, ale otíráním. Zrnko písku nebo krystalek soli pod hadříkem funguje jako brusivo a jediný tah stačí na rýhu v antireflexní vrstvě. Proto se nejdřív pracuje bez dotyku. Gumový balonek s tryskou odfoukne vše, co na skle volně leží; objektiv při tom držte čočkou dolů, aby prach padal pryč. Ústy nefoukejte, kapičky slin po sobě nechají skvrny, které pak stejně musíte otřít.

Co balonek neodstranil, smete měkký štětec. Praktická jsou čisticí pera se zatahovacím štětcem na jednom konci, protože vlasy zůstávají zakryté a nesbírají mastnotu z prstů ani prach z brašny. Štětce se proto nedotýkejte.

Otírá se až povrch zbavený pevných částic. Čistý hadřík z mikrovlákna veďte lehce krouživě od středu k okraji, bez přítlaku. Hadřík nošený volně v kapse je sám zdrojem nečistot, takže patří do sáčku a čas od času do pračky, bez aviváže, která na skle zanechává film.

Čisticí kapalina patří na hadřík, ne na sklo

Na otisky prstů a zaschlé kapky suchý hadřík nestačí, jen mastnotu rozmaže. Pomůže kapalina určená na optiku nebo jednorázové navlhčené ubrousky na čočky. Jedna až dvě kapky přijdou na hadřík nebo čisticí papírek. Tekutina nanesená přímo na čočku steče k okraji, vzlíná do štěrbiny kolem objímky a dostane se mezi členy, odkud ji už nikdo nevytře.

Sám bych na čočku nevzal papírový kapesník ani cíp trička. Papír obsahuje tvrdá vlákna a látka z oblečení nese prach a zbytky pracích prostředků. Stejně nevhodné jsou čističe oken a aceton, které mohou narušit povrchové vrstvy, lak a plastové díly tubusu. Novější objektivy mívají na přední čočce fluorovou vrstvu odpuzující vodu i mastnotu, takže z nich nečistota jde dolů snáz a s menším tlakem.

Větší pozornost než přední čočka si zaslouží zadní. Leží blíž snímači a mastný otisk na ní sníží kontrast citelněji. Zlacené kontakty bajonetu stačí občas přetřít suchým hadříkem.

Kolik prachu na přední čočce snímku skutečně uškodí

Velmi málo. Přední čočka je daleko od roviny ostrosti, takže se prach ani drobný škrábanec na snímku nezobrazí jako tečka nebo čárka. Projeví se nejvýš mírným úbytkem kontrastu a ochotou k odleskům v protisvětle. Pár prachových zrnek uvnitř objektivu je také běžný stav, zejména u zoomů, které při změně ohniska nasávají a vytlačují vzduch.

Podle mě je proto nejčastější chybou čistit příliš často. Každé otření znamená malé riziko a jejich součet za léta nadělá víc škody než prach, který by na skle zůstal. Sluneční clonu považuji za lepší ochranu přední čočky než ustavičné leštění: drží prsty, větve i déšť dál od skla a zároveň zlepšuje kontrast. Zacvaknout se ale musí až na doraz, jinak pootočená clona ztmaví rohy záběru, jak popisuje text o tom, odkud se bere vinětace. Zda k ní přidat ještě ochranné sklo, rozebírá článek o tom, které filtry jsou potřeba a které ne.

Plíseň a zákal uvnitř objektivu patří do servisu

Stav vnitřku ukáže malá svítilna. Otevřete clonu naplno, posviťte objektivem zezadu a dívejte se zpředu mírně ze strany. Plíseň vypadá jako jemná vlákna nebo pavučinky, které se rozbíhají obvykle od okraje čočky. Zákal je rovnoměrný mléčný povlak, nejčastěji z odpařených maziv usazených na skle. Obojí snižuje kontrast a kolem světel vytváří bezbarvý závoj; barevné lemy na hranách mají jinou příčinu, kterou vysvětluje přehled o tom, co je chromatická aberace a další optické vady.

Radím do objektivu se nepouštět. Čočky jsou v tubusu vystředěné na setiny milimetru, k rozebrání jsou potřeba speciální klíče a po neodborném složení objektiv kreslí hůř než se zákalem. Plíseň navíc časem naleptá antireflexní vrstvy, takže odklad věci neprospívá. Servis objektiv rozebere, vyčistí a znovu seřídí; totéž platí pro olej na lamelách clony a pro písek v ostřicím mechanismu.

Skladování v suchu a přechody mezi zimou a teplem

Plíseň potřebuje vlhko, tmu a stojatý vzduch. Nejhorším místem je proto kožené pouzdro nebo zavřená brašna ve sklepě či v nevytápěné místnosti. Objektivům svědčí suché, větrané místo a občasné používání. Do uzavřeného boxu patří sáčky se silikagelem, které je nutné po nasycení vysušit nebo vyměnit, jinak přestanou fungovat. Kdo má výbavy víc nebo bydlí ve vlhkém domě, může sáhnout po skříňce s regulací vlhkosti; výrobci optiky obvykle uvádějí jako vhodné rozmezí zhruba 40 až 50 procent relativní vlhkosti.

Druhým zdrojem vlhkosti je kondenzace. Vychlazený objektiv přenesený z mrazu do vytopené místnosti se orosí zvenku i zevnitř. Stačí ho nechat v zavřené brašně, dokud se nevyrovná s teplotou okolí, a krytky sundat až potom.

Jako první krok bych si dnes večer prosvítil všechny objektivy svítilnou. Trvá to pár minut a zachytí plíseň v době, kdy ji servis ještě odstraní beze stop.

Zdroje

• Carl Zeiss AG: Fungus on Lenses – servisní informace o plísni v optice a podmínkách skladování
• Nikon Corporation: uživatelské příručky objektivů NIKKOR – Péče o objektiv a fluorová vrstva
• Canon Inc.: uživatelské příručky objektivů EF a RF – Pokyny k zacházení a údržbě
• Sigma Corporation: návody k objektivům – Základní péče a skladování