Filtry: polarizační, šedé a ty, které nepotřebujete

Filtry, které mají v digitální fotografii stále své místo, jsou dva: polarizační, protože jeho účinek nejde dodatečně napodobit, a neutrální šedý, protože prodlouží expozici přímo při snímání. Přechodový filtr je dnes spíš věcí pracovního postupu. UV a ochranné filtry obraz nezlepší a jejich přínos je sporný. U všech platí, že jde o další dvě plochy skla před objektivem, a na jejich kvalitě záleží stejně jako na objektivu.

Polarizační filtr: odlesky, listí a obloha

Světlo odražené od nekovových povrchů – vody, skla, mokrého kamene, voskového povrchu listů – je částečně polarizované. Polarizační filtr propouští jen jednu rovinu kmitání a otáčením jeho přední části lze odraz potlačit. Hladina zprůhlední, listí získá sytější barvu, protože zmizí bílý lesk, a výloha přestane zrcadlit ulici. Odlesky od kovu filtr neovlivní.

Polarizované je i rozptýlené světlo modré oblohy, nejvíc v pásu kolmém ke směru ke slunci. Tam filtr oblohu ztmaví a oblaka vystoupí, směrem ke slunci a od něj nedělá skoro nic. Na velmi širokém záběru se proto obloha ztmaví jen v části obrazu a vznikne tmavá skvrna. Pod ohniskem zhruba 24 mm na plném formátu bych polarizační filtr na oblohu nepoužíval a u objektivů popsaných v článku o tom, jak pracovat s širokoúhlou optikou, ho nechával jen pro vodu a vegetaci.

Kupuje se cirkulární provedení, značené CPL. Za polarizační vrstvou má čtvrtvlnnou destičku, která světlo převede na kruhově polarizované. Lineární filtr by u zrcadlovek mátl měření expozice a fázové ostření, které pracují s polopropustným zrcadlem. Filtr ubere přibližně jeden až dva expoziční stupně.

Šedé ND filtry a jak číst jejich značení

Neutrální šedý filtr tlumí všechny barvy stejně. Umožní dlouhý čas ve dne, tedy rozmazanou vodu a oblaka, nebo otevřenou clonu na slunci, což ocení hlavně kameramani, kteří potřebují držet stálý čas závěrky.

Značení je trojí. Číslo za písmeny ND říká, kolikrát filtr světlo zeslabí, optická hustota je logaritmus tohoto čísla a třetí možností je počet stupňů EV. Každý stupeň znamená polovinu světla, takže ND8 odpovídá třem stupňům, protože 2 × 2 × 2 = 8.

ND1000 je zaokrouhlené označení; deset stupňů odpovídá přesně 1024násobnému útlumu. Kdybych si měl vybrat jediný šedý filtr do krajiny, zvolil bych šest stupňů, protože za běžného denního světla dá časy kolem sekundy, při kterých voda zjemní a ještě si zachová strukturu. Deset stupňů je pro minutové expozice.

Proměnné ND filtry tvoří dvě polarizační vrstvy otáčené proti sobě. Jsou pohodlné pro video, ale u krajních poloh a krátkých ohnisek vytvářejí tmavý kříž přes obraz. U silných filtrů se navíc vyplatí zakrýt hledáček zrcadlovky a počítat s barevným nádechem, který se opraví vyvážením bílé.

Přechodové filtry a kdy je nahradí bracketing

Přechodový filtr je z poloviny šedý a z poloviny čirý. Ztmaví oblohu a vyrovná ji s tmavším popředím. Vyrábí se s měkkým a tvrdým přechodem, obvykle jako obdélníková deska do držáku, aby šlo hranici posouvat nahoru a dolů.

Funguje dobře u rovného horizontu, typicky u moře. Jakmile do oblohy zasahuje strom nebo skalní věž, ztmaví filtr i je. Podle mě je dnes pro většinu scén praktičtější expoziční bracketing a složení snímků v editoru, protože hranici ztmavení lze vést přesně podle obrysu krajiny. Filtr má navrch tam, kde se scéna hýbe a více expozic by nešlo spojit – u vln a větrem hnaných oblaků.

UV a ochranné filtry: sporný přínos

UV filtr měl smysl u filmu, který byl na ultrafialové záření citlivý. Digitální snímače mají před sebou vlastní filtr, jenž UV i infračervenou složku odřízne, takže na obraz UV filtr nemá vliv. Dnes se prodává jako ochrana přední čočky.

Ochrana má reálné opodstatnění v písku, slané vodní tříšti nebo blátě, kde je snazší otřít či vyměnit filtr než čistit přední člen. Jindy poslouží stejně dobře sluneční clona, která sklo chrání před nárazem i bočním světlem. Za sebe bych ochranný filtr nasazoval jen do nečistého prostředí a při focení proti světlu a v noci ho sundával, protože právě tehdy přidává odlesky a duchy bodových světel. Jak o přední čočku pečovat bez filtru, popisuje článek o tom, co při čištění optiky pomáhá a co škodí.

Kvalita skla, antireflexní vrstvy a rozměr závitu

Nepovrstvené sklo odrazí na každé ploše několik procent světla. Vícevrstvé antireflexní úpravy, značené obvykle MC nebo multi-coated, snižují odraz na zlomek procenta a omezují tak ztrátu kontrastu. Lepší filtry mají navíc vrstvu odpuzující vodu a mastnotu, planparalelně broušené opticky čisté sklo a mosaznou objímku, která se v závitu nezadírá tak snadno jako hliníková. U dlouhých ohnisek se nerovnost skla projeví nejdřív; proto je i kresba teleobjektivu s nasazeným filtrem dobrým testem jeho kvality.

Průměr závitu je uveden na objektivu za symbolem ⌀. Doporučuji pořídit polarizační a šedý filtr v průměru největšího objektivu a na menší je nasazovat přes redukční kroužky – jeden kvalitní filtr poslouží celé výbavě a u širokých ohnisek větší průměr sníží riziko ztmavení rohů.

Zdroje

• Camera Lens Filters – přehled typů a značení, Cambridge in Colour
• B+W Filter Handbook, Schneider-Kreuznach
• Hoya Filter Catalogue – polarizační a ND filtry, Kenko Tokina Co., Ltd.
• ISO 9211 – Optics and photonics: Optical coatings, International Organization for Standardization
• Bryan Peterson: Understanding Exposure, Amphoto Books