Pevné ohnisko nebo zoom: srovnání, které nemá jednoho vítěze

Pevné ohnisko nabídne za stejnou hmotnost vyšší světelnost a obvykle čistší kresbu, zoom nahradí několik objektivů a ušetří výměny. Volba mezi nimi proto nezávisí na tom, co je lepší, ale na tom, zda vás častěji omezuje nedostatek světla, nebo nemožnost změnit záběr. Rozdíly se navíc za poslední roky zmenšily a u dražších zoomů už ostrost důvodem k váhání není.

Proč má jedno ohnisko náskok ve světelnosti

Objektiv s jedinou ohniskovou vzdáleností stačí optimalizovat pro jeden obrazový úhel. Vystačí s menším počtem členů a konstruktér může průměr čoček věnovat světelnosti. Běžná pevná ohniska proto mají f/1,8 nebo f/1,4, zatímco profesionální zoomy končí u f/2,8 a základní setové u f/3,5–5,6.

V expozici to dělá víc, než čísla napovídají. Mezi f/1,4 a f/2,8 jsou dva celé kroky, tedy čtyřnásobek světla, a mezi f/1,8 a f/5,6 na dlouhém konci setového zoomu víc než tři kroky. V interiéru to znamená rozdíl mezi ISO 800 a ISO 6400 při stejném čase. Souvislosti mezi clonovým číslem a expozicí podrobně vysvětluje článek o tom, jak clona řídí světlo a hloubku ostrosti.

Považuji světelnost za hlavní důvod, proč si pevné ohnisko pořídit, a to spíš kvůli práci ve slabém světle než kvůli rozmazanému pozadí. Malou hloubku ostrosti lze částečně nahradit delším ohniskem a menším odstupem, chybějící světlo nenahradíte ničím.

Hmotnost a rozměry: záleží na tom, co s čím srovnáváte

Jedno pevné ohnisko se střední světelností bývá výrazně menší a lehčí než zoom, který stejné ohnisko obsahuje. Počty se ale obrátí, jakmile chcete pokrýt celý rozsah. Tři pevné objektivy místo jednoho zoomu 24–70 mm váží dohromady zpravidla víc, zaberou víc místa a při každé výměně odkrýváte snímač prachu.

Platí to i opačným směrem: pevná ohniska s extrémní světelností f/1,2 jsou těžká a objemná a o kompaktnosti u nich nemůže být řeč. Kdo chce malou výbavu, měl by se podle mě dívat po ohniscích se světelností f/1,8 až f/2,8 a nejvyšší světelnost přenechat těm, kdo ji opravdu využijí.

Kresba, zkreslení a vlastnosti, o kterých se mluví méně

Zoom musí být přijatelný na všech ohniscích, a tak bývá někde lepší a někde slabší, nejčastěji na krajích rozsahu a v rozích obrazu. Typické je soudkovité zkreslení na širokém konci, které přechází do poduškovitého na dlouhém. Moderní bezzrcadlové systémy ho opravují softwarově podle profilu objektivu, takže ho ve výsledném snímku neuvidíte, ale korekce ubírá něco z ostrosti v rozích.

Čím větší rozsah, tím větší ústupky. Zoomy s přibližně trojnásobným rozsahem a stálou světelností se pevným sklům při přivření na f/5,6 blíží natolik, že rozdíl poznáte až ve velkém zvětšení. Univerzální zoomy s desetinásobným a větším rozsahem platí za pohodlí nižší světelností i měkčími okraji.

Méně známé rozdíly se týkají ostření. Většina fotografických zoomů není parfokální, takže po změně ohniska je nutné přeostřit, což u automatického ostření nevadí, u ručního ano. Zoomy s proměnnou světelností navíc při zoomování mění expozici, což komplikuje práci v manuálním režimu a při natáčení videa.

Kdy univerzálnost zoomu převáží

Zoom je na místě všude, kde nemůžete změnit stanoviště nebo kde se děj rychle mění: reportáž, sport, cestování, rodinné akce. Jedno otočení prstence je rychlejší než výměna skla a na vyhlídce se zábradlím se o dva kroky dopředu prostě nepřiblížíte. U dlouhých ohnisek je to ještě zřetelnější, jak popisuje přehled o tom, jak vybírat teleobjektivy.

Tvrzení, že pevné ohnisko naučí fotografa lépe komponovat, bych bral s rezervou. Pohyb místo zoomování opravdu mění perspektivu, kdežto zoom mění jen výřez, a je dobré ten rozdíl poznat. Stejně dobře se ale dá naučit se zoomem, když si ohnisko předem vyberete a k motivu dojdete.

Jak se rozhodnout podle vlastních snímků

Rozumná výbava obvykle kombinuje obojí: zoom pokrývající běžný rozsah a jedno světelné pevné ohnisko pro večery, interiéry a portréty. Které to má být, vyčtete ze svých fotografií. Seřaďte si v katalogu snímky z posledního roku podle ohniskové vzdálenosti a podívejte se, kde se hromadí; čísla na tubusu pomůže přeložit na záběr text o tom, jak souvisí ohnisko s obrazovým úhlem.

Pokud se většina záběrů drží kolem jedné hodnoty, zvolil bych pevné ohnisko právě tam. Než ho pořídíte, zkuste jednoduchou zkoušku: nastavte na zoomu tuto hodnotu, prstenec přelepte páskou a foťte tak týden. Když vám za tu dobu rozsah nechyběl, víte, že vás jedno ohnisko nebude omezovat. Když jste pásku po dvou dnech strhli, sám bych zůstal u zoomu a příplatek věnoval raději jeho světelnější verzi.

Zdroje

• Canon Inc. – EF Lens Work III: The Eyes of EOS (kapitoly o konstrukci zoomů a pevných objektivů)
• Nikon Corporation – NIKKOR: The Thousand and One Nights (série článků o konstrukci objektivů)
• Cambridge in Colour – Understanding Camera Lenses
• Sigma Corporation – technická dokumentace řad Art, Contemporary a Sports