Širokoúhlá optika: jak pracovat s perspektivou a popředím

Širokoúhlá optika nezachytí „víc krajiny“, jak se od ní často čeká. Zmenší všechno vzdálené a zvětší všechno blízké, takže snímek stojí na tom, co má fotograf metr před sebou. Kdo s krátkým ohniskem fotografuje ze stejného místa a ze stejné výšky jako s běžným objektivem, dostane prázdný obraz s úzkým proužkem hor uprostřed.

Co se děje s perspektivou při krátkém ohnisku

Na plném formátu se za širokoúhlá považují ohniska kratší než 35 mm, pod 24 mm se mluví o ultraširokých. Na APS-C tomu odpovídají ohniska zhruba 1,5× kratší. Perspektivu ovšem neurčuje ohnisko, ale vzdálenost od předmětu. Krátké ohnisko jen dovolí přijít velmi blízko a přitom dostat do záběru i pozadí.

Poměr velikostí pak udělá zbytek. Kámen půl metru před objektivem je pětkrát blíž než kámen ve vzdálenosti dvou a půl metru a na snímku je také pětkrát větší. Hora vzdálená kilometry se proti němu smrskne. U teleobjektivu je to přesně naopak, jak popisuje článek o tom, jak dlouhá ohniska stlačují prostor.

Popředí jako nosný prvek širokého záběru

Z toho plyne praktické pravidlo: široký záběr potřebuje popředí, které má tvar a vede oko dál do obrazu. Poslouží kámen, kořen, okraj ledu, trs trávy nebo linie cesty. Dobře fungují linie směřující z dolních rohů ke středu.

Fotografuje se zblízka a nízko. Rozdíl mezi výškou očí a výškou kolen bývá větší než rozdíl mezi dvěma objektivy. Doporučuji přiblížit se k popředí na vzdálenost, která už působí přehnaně, a pak teprve ladit výšku: příliš nízko se střední plán schová za popředí, příliš vysoko popředí ztratí objem.

Blízké popředí klade nároky na hloubku ostrosti. Krátká ohniska ji mají velkou, přesto se při vzdálenosti pod půl metru nevyplácí ostřit na horizont. Lepší je zaostřit zhruba do první třetiny scény a clonit na f/8 až f/11; další clonění už ubírá ostrost ohybem světla.

Sbíhavé linie a držení přístroje v rovině

Jakmile se fotoaparát nakloní vzhůru, svislice se začnou sbíhat. Není to vada objektivu, ale důsledek toho, že snímač není rovnoběžný s fasádou. Krátké ohnisko jev jen zvýrazní, protože zabírá velký úhel.

Řešení jsou tři. Držet přístroj vodorovně s pomocí elektronické vodováhy a přebytečné popředí oříznout. Narovnat linie v editoru, což stojí část obrazu po stranách a trochu ostrosti nahoře. Nebo použít objektiv s posuvem, takzvaný tilt-shift, který posune optiku vůči snímači. Sám bych u občasné architektury zůstal u prvního postupu a nechával si kolem stavby rezervu na ořez, protože narovnání v editoru si vezme víc, než se při fotografování zdá.

Opačná volba je sbíhání přiznat. Mírný náklon vypadá jako chyba, výrazný jako záměr.

Rektilineární objektiv a rybí oko

Běžné širokoúhlé objektivy jsou rektilineární: přímky ve scéně zobrazují jako přímky. Platí se za to roztahováním předmětů u krajů. Koule v rohu se změní v elipsu a obličej na okraji skupinové fotografie se rozšíří, proto je lepší držet lidi blíž středu.

Rybí oko používá jiné zobrazení. Přímky mimo střed ohýbá do oblouků, zato pojme úhel až 180°. Diagonální rybí oko vyplní celé políčko a 180° má po úhlopříčce, kruhové vykreslí na snímači kruh. Považuji rybí oko za úzce specializovaný nástroj, protože jeho rukopis je po několika snímcích na první pohled stejný; pro krajinu a interiéry dává rektilineární ultraširoký objektiv víc možností.

Ani rektilineární objektiv nebývá dokonalý. Zbytkové prohnutí linií, které software opravuje podle profilu, rozebírá článek o tom, jak vzniká soudkovité a poduškovité zkreslení.

Na co si dát pozor při prvním focení

Široký úhel přináší dvě technické potíže. Vypouklý přední člen některých ultraširokých objektivů nemá závit, a filtry pak vyžadují zvláštní držák. A polarizační filtr ztmaví na tak širokém záběru oblohu nerovnoměrně, což podrobněji vysvětluje přehled toho, k čemu slouží polarizační a šedé filtry. Do záběru se také snadno dostane vlastní stín, noha stativu nebo slunce těsně za okrajem, které vytvoří odlesky.

Na první vycházku bych si za sebe určil jediné omezení: nejkratší ohnisko, žádné zoomování a u každého snímku popředí bližší než jeden metr. Po hodině je z náhledů vidět, které snímky drží pohromadě a proč.

Zdroje

• Using Wide Angle Lenses, Cambridge in Colour
• Michael Freeman: The Photographer's Eye, Focal Press
• Canon TS-E Lenses – technická dokumentace k objektivům s posuvem a náklonem, Canon Inc.
• Bryan Peterson: Understanding Exposure, Amphoto Books