Kalibrace ostření a zadní ohnisko: když objektiv míjí cíl

Když zrcadlovka s určitým objektivem ostří soustavně kousek před zvolený bod nebo za něj, mluví se o předním a zadním ohnisku, anglicky front focus a back focus. Řešením je kalibrace ostření: jemné doladění autofokusu, které střední a vyšší třída zrcadlovek nabízí přímo v nabídce. Bezzrcadlovky ho většinou nepotřebují, protože ostří na samotném snímači.

Proč zrcadlovka ostří vedle: samostatný modul fázové detekce

V zrcadlovce světlo při ostření na snímač vůbec nedopadá. Část projde polopropustným středem hlavního zrcadla, pomocné zrcátko ji odrazí dolů a tam ji vyhodnotí samostatný modul fázové detekce. Ten z rozdílu dvou dílčích obrazů spočítá, kterým směrem a o kolik má objektiv přeostřit. Aby výsledek seděl, musí být optická dráha k modulu přesně stejně dlouhá jako dráha ke snímači.

Každý díl má výrobní toleranci – uložení zrcátek, poloha modulu, mechanika objektivu. Tělo i objektiv mohou být každý zvlášť v normě, a přesto se jejich odchylky sečtou stejným směrem. Proto se chyba váže na konkrétní dvojici a u zoomu se může lišit podle ohniska. Při cloně f/1,8 a portrétu z blízka stačí několik centimetrů, aby byly ostré uši místo očí.

Testovací terč pod úhlem a jak číst výsledek

Dobrý terč má dvě části. Kontrastní plošku rovnoběžnou se snímačem, na kterou autofokus zaostří, a vedle ní stupnici skloněnou zhruba pod úhlem 45 stupňů, na které se odečte, kde ostrost ve skutečnosti leží. Ostřit přímo na šikmé pravítko nedoporučuji. Ostřicí bod pokrývá větší plochu, než jakou ukazuje rámeček v hledáčku, a na skloněném předmětu si může vybrat libovolnou z několika čar.

Fotoaparát patří na stativ, objektiv na plnou světelnost, ostřicí bod doprostřed a scéna potřebuje dostatek světla. Jako vhodná vzdálenost se obvykle uvádí přibližně padesátinásobek ohniska, tedy kolem dvou a půl metru pro padesátku. Mezi snímky objektiv ručně rozostřete, střídavě na blízko a do dálky, a udělejte aspoň deset záběrů. Jednotlivý snímek nic neříká, protože určitý rozptyl má i zdravá sestava; o vadě svědčí až odchylka, která se opakuje stejným směrem. Pro srovnání pomůže snímek zaostřený v živém náhledu, kde tělo ostří na snímači.

Na stupnici bývá u světelných objektivů vidět purpurové zabarvení před rovinou ostrosti a zelené za ní. Není to chyba testu, ale podélná barevná vada, kterou vysvětluje článek o tom, jak vzniká chromatická aberace, a při čtení terče dokonce pomáhá: rovina ostrosti leží tam, kde se barvy střídají.

AF microadjustment: doladění v menu fotoaparátu

Funkce se u Canonu jmenuje AF Microadjustment, u Nikonu AF Fine-Tune, u Pentaxu AF Fine Adjustment a u zrcadlovek Sony s bajonetem A AF Micro Adjustment. Tělo si korekci pamatuje pro každý objektiv zvlášť. Kladná hodnota posouvá rovinu ostrosti dál od fotoaparátu, záporná blíž. Některá těla Canon dovolují u zoomu zadat zvláštní hodnotu pro krátký a pro dlouhý konec.

Začal bych hrubými kroky, například plus a minus deset, a podle výsledku interval půlil. Je to rychlejší než postupovat po jedné a dřív se ukáže, jestli se chyba vůbec chová soustavně. Sigma a Tamron navíc nabízejí k vybraným objektivům dokovací stanice USB Dock a TAP-in Console, kterými se doladění zapíše přímo do objektivu pro několik ohnisek a vzdáleností.

Jakmile rozsah stupnice nestačí, odchylka se mění bez zjevného řádu nebo tělo funkci vůbec nemá, patří věc do autorizovaného servisu. Sám bych tam poslal tělo i objektiv společně, protože technik seřizuje sestavu, ne jeden díl.

Proč bezzrcadlovky kalibraci většinou nepotřebují

Bezzrcadlovka měří ostrost v téže rovině, ve které vzniká snímek, ať už fázovou detekcí na snímači, vyhodnocením kontrastu, nebo kombinací obou. Druhá optická dráha, která by se mohla rozejít s hlavní, v ní není. Platí to i pro zrcadlovkové objektivy nasazené přes adaptér.

Neznamená to, že bezzrcadlovka nikdy nemine. Může si vybrat jiný cíl, než jste chtěli, nebo nestihnout pohyb, kde záleží i na tom, jaký ostřicí motor objektiv má. To jsou ovšem chyby nahodilé a žádná hodnota v nabídce je neodstraní.

Focus shift: posun roviny ostrosti při přiclonění

Existuje odchylka, kterou jemné doladění nevyřeší. Světelné objektivy mívají zbytkovou sférickou vadu: paprsky procházející okrajem čoček se sbíhají v jiné vzdálenosti než paprsky ze středu. Přicloněním se okrajové paprsky odříznou a rovina nejlepší ostrosti se posune, obvykle dozadu. Zrcadlovka ale ostří při plně otevřené cloně a zacloní až v okamžiku expozice. Nejvíc je posun znát na krátkou vzdálenost v prvních dvou až třech clonových stupních, dál ho překryje rostoucí hloubka ostrosti.

Podle mě má smysl kalibrovat pro clonu, kterou s daným objektivem používáte nejčastěji, a ne automaticky pro plnou světelnost. Kdo potřebuje jistotu při více clonách, zaostří v živém náhledu se zacloněným objektivem.

Než ale začnete cokoli ladit, vylučte banální příčiny. Mastný film na zadní čočce nebo zamlžený filtr berou obrazu kontrast, se kterým autofokus pracuje, takže vyčištění optiky správným postupem je první krok a terč až druhý.

Zdroje

• Canon Inc.: uživatelské příručky zrcadlovek EOS – kapitola AF Microadjustment
• Nikon Corporation: uživatelské příručky zrcadlovek řady D – Jemné doladění AF (AF Fine-Tune)
• Sigma Corporation: dokumentace k USB Dock a programu SIGMA Optimization Pro
• Tamron Co., Ltd.: dokumentace k TAP-in Console a programu TAP-in Utility
• Cambridge in Colour: Understanding Camera Autofocus