Tethering: fotografování s přístrojem připojeným k počítači

Tethering znamená, že fotoaparát je během focení propojený s počítačem nebo tabletem a každý snímek se pár vteřin po expozici objeví na velké obrazovce. K propojení stačí datový USB kabel nebo wi-fi a program, který přístroj ovládá. Smysl to má všude, kde fotoaparát stojí na místě a kde chyba v ostrosti nebo světle znamená opakovat celé focení: u produktů, reprodukcí, makra a ateliérového portrétu.

USB kabel, nebo wi-fi

Kabel je rychlejší a spolehlivější. Přes USB projde RAW soubor s desítkami megapixelů za okamžik a spojení nezávisí na tom, kolik sítí vysílá v okolí. Použijte kabel určený pro přenos dat a odpovídající portu fotoaparátu, dnes nejčastěji USB-C; nabíjecí kabely od telefonů mívají pomalé datové vodiče, nebo je nemají vůbec. Pasivní kabel má omezenou použitelnou délku, která se s rychlostí rozhraní zkracuje, a na větší vzdálenosti se proto používají aktivní kabely se zesilovačem signálu.

Wi-fi zbavuje kabelu pod nohama, je však pomalejší a citlivější na rušení. Rozumný kompromis je ukládat RAW na kartu a bezdrátově posílat jen menší JPEG pro kontrolu. Doporučuji wi-fi tam, kde se s fotoaparátem chodí, tedy u portrétu v prostoru nebo při práci na žebříku, a kabel všude, kde přístroj stojí na stativu. U stativu kabel nepřekáží a rychlost je znát na každém snímku.

Software výrobců a editorů

Každý velký výrobce nabízí vlastní program. Canon má EOS Utility, Nikon aplikaci NX Tether, Sony sadu Imaging Edge Desktop s modulem Remote a Fujifilm nástroj X Acquire. Bývají zdarma, umějí nastavit expozici, spustit závěrku a uložit soubor do zvolené složky. Tím jejich role zpravidla končí.

Druhou možností jsou editory, které snímek rovnou zobrazí, vyvolají a zařadí. Capture One je v ateliérech rozšířený hlavně kvůli propracované práci s připojeným fotoaparátem, Adobe Lightroom Classic má funkci připojeného snímání pro vybraná těla a z otevřeného softwaru ji nabízí darktable. Podpora se liší model od modelu, takže si před focením ověřte v seznamu kompatibility, zda program vaše tělo zná. Podle mě je výhodnější zůstat u editoru, ve kterém fotografie stejně zpracováváte: úpravy z prvního snímku se dají automaticky použít na všechny další a po focení není co importovat.

Živý náhled a okamžitá kontrola ostrosti

Hlavní přínos není pohodlí, ale velikost obrazu. Na třípalcovém displeji vypadá ostře skoro všechno; na monitoru ve stoprocentním zvětšení poznáte, že rovina ostrosti leží o pár milimetrů vedle, že je na výrobku otisk prstu nebo že se v lesklé ploše odráží stativ. Opravíte to hned, ne večer doma.

Živý náhled přenáší na obrazovku to, co právě vidí snímač, ještě před expozicí. Řada programů v něm dovolí zvětšit výřez, posouvat ostření po malých krocích myší a zobrazit mřížku nebo průhlednou předlohu, podle které srovnáte kompozici s předchozím záběrem. Při skládání hloubky ostrosti u makra je takové krokování přesnější než otáčení kroužkem rukou, protože se přístroje vůbec nedotknete.

Velká obrazovka pomáhá také při rozhodování o světle. Když upravujete sklon difuzní stěny nebo posouváte černou kartu při produktovém focení ve světelném stanu, změnu odlesku uvidíte okamžitě a v měřítku, v jakém ji uvidí divák. Barvám na náhledu ale věřte jen do té míry, do jaké věříte monitoru; bez toho, aby proběhla kalibrace monitoru sondou, bych podle obrazovky o barevném podání nerozhodoval a držel se šedé karty v prvním snímku série.

Jištění kabelu a ochrana portu

Nejslabším místem celé sestavy je konektor v těle fotoaparátu. Zakopnutí o kabel ho může vylomit a s ním i kus základní desky, což je oprava pro servis. Kabel proto nesmí viset za konektor. Existují úchyty, které se přišroubují do stativového závitu nebo ke kleci a kabel těsně u portu sevřou; některá těla mají podobný držák přímo v příslušenství. Tah pak nese úchyt, ne zásuvka.

Sám bych přidal ještě druhé jištění: smyčku kabelu volně přichycenou suchým zipem k noze stativu. Případné škubnutí se zastaví na stativu a k fotoaparátu nedojde. Stejně ošetřete druhý konec u notebooku a kabel veďte po zemi tak, aby nekřižoval cestu, kudy se chodí. Kabely výrazné barvy, obvykle oranžové, se nevyrábějí pro efekt, ale aby byly na podlaze vidět.

První propojení bez překvapení

Vyzkoušejte sestavu den předem. V počítači vypněte uspávání a zavřete programy, které se po připojení fotoaparátu samy otevírají a spojení si přivlastní, typicky systémový import fotografií nebo cloudové úložiště. Ve fotoaparátu prodlužte nebo vypněte automatické vypnutí a zkontrolujte, zda režim USB odpovídá dálkovému ovládání, ne přenosu souborů. Za rozumné považuji ukládat současně na kartu i do počítače, pokud to tělo a program dovolí; výpadek spojení pak neznamená ztracený snímek.

Živý náhled a trvalé spojení vybíjejí baterii rychleji než běžné focení, takže mějte po ruce nabitou náhradní. A pokud tethering vozíte s sebou, počítejte s notebookem, kabely a úchyty už při úvaze, jak velkou brašnu nebo batoh budete potřebovat. Notebook má mít vlastní polstrovanou kapsu oddělenou od optiky.

Zdroje

• Canon – uživatelská příručka programu EOS Utility
• Nikon – dokumentace k aplikaci NX Tether
• Sony – nápověda k sadě Imaging Edge Desktop (Remote)
• Capture One – dokumentace k funkci Tethered Capture
• Adobe – nápověda Lightroom Classic: fotografování s připojeným fotoaparátem