Rozlišení snímače: kolik megapixelů skutečně potřebujete

Pro většinu fotografování stačí rozlišení snímače kolem 24 megapixelů. Vystačí na kvalitní tisk o rozměrech přibližně 50 × 34 cm a nechává rezervu na mírný ořez. Vyšší hodnoty mají smysl ve dvou případech: když tisknete velké formáty určené k prohlížení zblízka, nebo když pravidelně ořezáváte, protože se k motivu nedostanete dost blízko.

Jak z megapixelů spočítat velikost tisku

Počet megapixelů je součin obrazových bodů na delší a kratší straně. Snímač s 24 megapixely má zpravidla 6000 × 4000 bodů. Pro tisk prohlížený z ruky se počítá s hustotou 300 bodů na palec, při níž oko jednotlivé body nerozliší. Stačí tedy vydělit počet bodů třemi sty a výsledek vynásobit 2,54, aby vyšly centimetry.

Dvanáct megapixelů, tedy 4000 × 3000 bodů, tak vystačí na tisk zhruba 34 × 25 cm. Čtyřiadvacet megapixelů pokryje 50 × 34 cm a pětačtyřicet přibližně 70 × 46 cm. Z toho je vidět nepříjemná vlastnost megapixelů: dvojnásobný počet nezvětší tisk dvakrát, ale jen asi 1,4krát na každé straně.

Hranice 300 dpi navíc platí jen pro pohled zblízka. Na obraz nad pohovkou se díváte z několika metrů a tam bez potíží obstojí 150 dpi i méně, takže tentýž soubor snese dvojnásobný rozměr. Monitory jsou ještě skromnější, obrazovka s rozlišením 4K zobrazí jen něco přes osm megapixelů. Za přeceňovaný proto považuji argument, že vyšší rozlišení znamená viditelně lepší fotografii – na displeji ani na běžné zvětšenině rozdíl mezi 24 a 45 megapixely neuvidíte.

Rozteč pixelů a hranice daná difrakcí

Čím víc pixelů se na stejnou plochu vejde, tím jsou menší. Vzdálenosti jejich středů se říká rozteč a snadno se spočítá vydělením šířky snímače počtem bodů. Full frame s 24 megapixely má rozteč 6 mikrometrů, se 45 megapixely asi 4,4 mikrometru a snímač APS-C s 24 megapixely necelé 4 mikrometry.

Jemnější rozteč klade vyšší nároky na všechno před snímačem. Objektiv, který na starším těle kreslil dobře, může na hustším čipu ukázat měkké rohy. A dřív se projeví difrakce: při zaclonění se světlo na okrajích clony ohýbá a bod se nezobrazí jako bod, ale jako malý kotouček, jehož průměr roste s clonovým číslem. Jakmile je kotouček výrazně větší než pixel, další megapixely nepřinášejí detail, jen větší soubor. U snímačů s vysokým rozlišením začíná kresba měknout zhruba mezi f/8 a f/11, u hrubší rozteče později.

Vysoké rozlišení tedy neznamená horší obraz při silném clonění. Znamená jen, že se při něm jeho výhoda ztrácí.

Totéž platí pro pohybovou neostrost. Chvění, které se na hrubším snímači schová do jednoho pixelu, se na jemnějším rozmaže přes dva. Při prohlížení ve stoprocentním zvětšení pak snímky z hustého čipu působí méně ostře, přestože po zmenšení na stejný rozměr jsou přinejmenším stejně dobré.

Kolik pixelů zbude po ořezu

Ořez ubírá pixely rychleji, než se zdá. Vyříznete-li z fotografie polovinu šířky a polovinu výšky, zůstane čtvrtina bodů, z 24 megapixelů tedy šest. Výřez odpovídající crop faktoru 1,5 nechá ze 45 megapixelů zhruba dvacet, kdežto z 24 megapixelů necelých jedenáct.

Tady vidím hlavní praktický přínos vysokého rozlišení. Fotografovi ptáků nebo sportu supluje delší ohnisko a krajináři dovolí vyříznout panorama z jediného snímku. Ořez ovšem nezlepší to, co objektiv nevykreslil, a šum ve výřezu vystoupí stejně jako při zvětšení.

Souvislost se šumem se často vykládá nepřesně. Menší pixel zachytí méně světla, ale na stejnou plochu jich připadá víc, takže po zmenšení na shodnou velikost výstupu se rozdíl téměř srovná. O šumu rozhoduje hlavně plocha čipu, jak rozebírá článek o tom, jak velikost snímače ovlivňuje výsledný snímek.

Co vysoké rozlišení stojí

Větší soubory znamenají pomalejší práci. RAW ze snímače se 45 megapixely zabere přibližně dvakrát víc místa než z 24megapixelového, rychleji zaplní vyrovnávací paměť při sériích a zpomalí úpravy na starším počítači. Delší bývá i doba vyčítání čipu, což zhoršuje zkreslení pohybu při elektronické závěrce.

Skutečný zisk detailu je také menší, než napovídá číslo. Barevný obraz se z jednobarevných pixelů dopočítává a jemnou kresbu může dál změkčit filtr před snímačem; obojí vysvětluje text o tom, jak fungují Bayerova maska a antialiasingový filtr.

Podle čeho se rozhodnout

Sám bych postupoval od výstupu, ne od parametru. Kdo fotografie ukazuje na obrazovce a tiskne nejvýš formát A3, tomu 24 megapixelů bohatě stačí a zbylé prostředky udělají víc práce v objektivu. Vysoké rozlišení bych zvolil tehdy, když je ořez součástí běžného postupu nebo když tisknete metrové formáty, na které se lidé chodí dívat zblízka.

Ověřit si to lze za pár minut. Otevřete několik svých oblíbených snímků, ořízněte je tak, jak je obvykle upravujete, a podívejte se, kolik megapixelů zbylo. Vydělte delší stranu v bodech třemi sty, vynásobte 2,54 a dostanete rozměr tisku v centimetrech. Vychází-li větší, než jaký si kdy necháte udělat, rozlišení pro vás není úzkým místem a při výběru fotoaparátu má větší smysl sledovat jiné vlastnosti, třeba dynamický rozsah.

Zdroje

• ISO 12233 – Photography – Electronic still picture imaging – Resolution and spatial frequency responses
• Cambridge in Colour – Lens Diffraction & Photography
• Epson – uživatelské příručky k fotografickým tiskárnám řady SureColor (rozlišení tiskových dat)
• Michael Freeman: The Photographer's Eye, Focal Press