Micro Four Thirds v praxi: co systém nabízí a kde naráží

Micro Four Thirds je bezzrcadlový systém se snímačem 17,3 × 13 mm, crop faktorem 2,0 a poměrem stran 4:3. Proti plnému formátu má čtvrtinovou plochu snímače, což přináší zhruba dva expoziční stupně nevýhody v šumu a o dva clonové stupně větší hloubku ostrosti při stejném záběru. Na oplátku nabízí malé a lehké objektivy, hlavně dlouhé, a bajonet sdílený několika výrobci.

Otevřený standard, který sdílí víc výrobců

Systém představily v roce 2008 společnosti Olympus a Panasonic jako nástupce zrcadlovkového standardu Four Thirds. Odstraněním zrcadla se vzdálenost příruby od snímače zkrátila na 19,25 mm a těla i objektivy se mohly výrazně zmenšit. Co přesně krátká příruba konstruktérům dovoluje, popisuje článek o tom, proč výrobci od zrcadla ustoupili.

Podstatné je, že nejde o bajonet jedné značky. Objektiv Panasonic Lumix G pracuje na těle OM System s automatickým ostřením i přenosem clony a naopak, ke standardu se navíc přihlásili další výrobci, například Sigma nebo Blackmagic Design. Považuji to za nejvíc podceňovanou vlastnost celého systému, protože si objektivy vybíráte ze dvou plnohodnotných řad a nejste odkázáni na tempo jediného výrobce.

Úplná shoda to přesto není. Některé funkce fungují jen v kombinaci těla a objektivu téže značky – typicky spolupráce stabilizace v objektivu se stabilizací v těle nebo vybrané režimy ostření. Základní funkce jsou zaručené standardem, nadstavba ne.

Proč jsou teleobjektivy tak malé

Crop faktor 2,0 se počítá snadno: objektiv 25 mm dává záběr padesátky, 300 mm záběr šestistovky. Zoom 100–400 mm tak pokrývá úhel záběru, kterému na plném formátu odpovídá 200–800 mm, a přitom se dá nosit v běžné brašně a používat z ruky. Obrazový kruh stačí o průměru necelých 22 mm, takže čočky vycházejí menší a lehčí v celé konstrukci.

Malý snímač se také snáze stabilizuje, protože pohyblivá část má menší hmotnost a potřebuje kratší dráhu. Výrobci systému z toho vytěžili režimy, které jinde nejsou samozřejmé, například skládání snímku s vysokým rozlišením z několika expozic s nepatrně posunutým snímačem. Jak tato mechanika pracuje, rozebírá text o stabilizaci obrazu v těle.

Pro fotografování ptáků a zvěře bych sám Micro Four Thirds zvažoval jako první, pokud je prioritou výbava, kterou lze nosit celý den. Stejný záběr v plném formátu znamená objektiv, který se bez opory používá obtížně.

Hloubka ostrosti a šum: čím se za kompaktnost platí

Stejná fyzika, která zmenšuje objektivy, omezuje světlo. Objektiv 45 mm f/1,8 exponuje jako každá jiná f/1,8, ale hloubkou ostrosti odpovídá přibližně objektivu 90 mm f/3,6 na plném formátu. Výrazné oddělení postavy od pozadí proto vyžaduje objektivy se světelností f/1,2 až f/1,4, delší ohnisko a větší odstup pozadí. Jde to, jen s menší rezervou.

Šum je druhá strana téže mince. Při stejné cloně a čase dopadne na čtvrtinovou plochu čtvrtina světla, a obraz při ISO 1600 tak zhruba odpovídá plnému formátu při ISO 6400. Podle mě je to skutečný limit jen pro toho, kdo pravidelně fotografuje pohyb ve slabém světle. U statických scén se rozdíl dá z velké části dohnat delším časem, který účinná stabilizace dovolí udržet z ruky.

Méně se mluví o difrakci. Protože jsou pixely i celý snímač malé, začíná ohyb světla na cloně ubírat kresbu dřív než u větších formátů, zhruba od f/8 až f/11. Větší hloubka ostrosti naštěstí znamená, že tak silně clonit obvykle není potřeba.

Poměr stran 4:3 při kompozici a tisku

Nativní formát 4:3 je bližší čtverci než obvyklé 3:2. Lépe sedí na výšku, na portréty a na tisk v poměrech blízkých 4:5, hůř na široké krajiny a na běžné fotopapíry 10 × 15 cm, kde se část obrazu ořízne. Přepnutí těla na 3:2 nebo 16:9 nic nepřidá, jen odřízne řádky snímače a sníží rozlišení.

Doporučil bych proto komponovat v nativním poměru a ořez nechat na úpravy, zvlášť když ukládáte do RAW. Ten u většiny těl obsahuje celou plochu snímače bez ohledu na zvolený poměr stran.

Pro koho systém technicky dává smysl

Micro Four Thirds sedí tam, kde rozhoduje dosah a hmotnost: příroda, cestování, horská turistika, video z ruky. Naráží u reportáže v interiéru a u portrétů s velmi mělkou ostrostí. Obecnější srovnání formátů, včetně toho, co se s plochou snímače mění a co ne, najdete v článku full frame vs. APS-C.

Užitečný pokus před rozhodnutím: na současném fotoaparátu si zacloňte o dva stupně víc, než jste zvyklí, a o dva stupně zvedněte ISO. Fotografujte tak týden. Výsledné snímky ukážou docela věrně, jakou hloubku ostrosti a jaký šum byste od menšího snímače dostali.

Zdroje

• Micro Four Thirds System Standard – přehled standardu a seznam zúčastněných společností, OM Digital Solutions a Panasonic
• Technická dokumentace k systému OM System a objektivům M.Zuiko Digital, OM Digital Solutions
• Technická dokumentace k systému Lumix G, Panasonic
• Lens Diffraction and Photography, Cambridge in Colour