Bajonet a příruba: proč se výrobci vzdali zrcadla

Bajonet určuje dvě čísla, která rozhodují o tom, jaké objektivy lze pro systém postavit: vzdálenost příruby od snímače a vnitřní průměr hrdla. Zrcadlovky potřebovaly mezi objektivem a snímačem prostor pro sklopné zrcadlo, a příruba proto ležela 44 až 47 mm od snímače. Bez zrcadla stačí 16 až 20 mm. Právě tento uvolněný prostor, a ne menší tělo, je hlavním technickým důvodem, proč výrobci zrcadlo opustili.

Vzdálenost příruby od snímače v číslech

Dosedací vzdálenost se měří od kovové plochy bajonetu, na kterou objektiv dosedá, k rovině snímače. Canon EF měl 44 mm, Nikon F 46,5 mm. Jejich bezzrcadloví nástupci jsou na tom jinak: Canon RF 20 mm, Nikon Z 16 mm, Sony E 18 mm, L-Mount 20 mm, Fujifilm X 17,7 mm a Micro Four Thirds 19,25 mm.

Rozdíl kolem 25 mm je prostor, do kterého dnes konstruktér smí umístit sklo. Dříve v něm mohlo být jen zrcadlo a vzduch.

Proč zrcadlo komplikovalo širokoúhlé objektivy

Objektiv s ohniskem kratším, než je dosedací vzdálenost, nelze postavit jednoduše, protože by zadní čočka musela ležet v dráze zrcadla. Zrcadlovky to řešily retrofokusní konstrukcí: silně rozptylná přední skupina posune obraz dozadu a udělá za objektivem místo. Funguje to, ale objektiv je dlouhý, těžký vpředu a nesouměrný, což ztěžuje korekci zkreslení a kresby v rozích.

U krátké příruby může zadní člen sedět jen několik milimetrů před snímačem. Širokoúhlé objektivy tak mohou být kratší a v rozích lépe korigované, i když retrofokusní prvky v nich z velké části zůstávají. Důvodem je snímač, který na rozdíl od filmu špatně snáší paprsky dopadající hodně šikmo; na okrajích pak ubývá světlo a posouvají se barvy. Výrobci proto posouvají mikročočky na okrajích snímače směrem ke středu a zbytek dorovnávají korekcí v těle.

Největší přínos podle mě neleží u extrémních světelností, ale u obyčejných širokoúhlých zoomů, které jsou při stejném rozsahu menší a v rozích ostřejší než jejich zrcadlovkoví předchůdci.

Co dovoluje větší průměr bajonetu

Druhým parametrem je vnitřní průměr. Nikon F měl 44 mm, což při dlouhé přírubě omezovalo velikost zadní čočky, a tím i dosažitelnou světelnost. Nikon Z má 55 mm, Canon RF 54 mm, L-Mount 51,6 mm a Sony E 46 mm, protože vznikl původně pro snímače APS-C.

Široké hrdlo blízko snímače dovoluje velký zadní člen. Paprsky pak mohou k rohům snímače dopadat kolměji, což pomáhá proti vinětaci, a konstruktér má volnější ruku u objektivů se světelností f/1,2 a vyšší. Byl bych ale opatrný s tvrzením, že užší bajonet je slepá ulička. Světelné objektivy existují i pro Sony E, jen je jejich návrh náročnější.

Stejný bajonet často slouží dvěma formátům snímače. Jak se pak objektivy na těle s jinou velikostí snímače chovají, rozebírám v porovnání full frame vs. APS-C. Zvláštní případ představuje Micro Four Thirds jako standard sdílený více výrobci, kde na jedno tělo patří objektivy několika značek bez jakékoli redukce.

Adaptéry: co jde nasadit a co ne

Pravidlo je jednoduché. Objektiv z bajonetu s delší přírubou lze nasadit na tělo s kratší, protože rozdíl vyplní adaptér jako obyčejná trubka bez čoček. Objektiv Canon EF tak na těle RF sedí o 24 mm dál a ostří normálně až do nekonečna. Opačně to nejde: bezzrcadlový objektiv by na zrcadlovce musel být zapuštěný hluboko v těle.

Vlastní adaptéry výrobců přenášejí elektrické kontakty, takže funguje ostření, clona i údaje o objektivu. U starších objektivů s mechanickým náhonem ostření z těla, typicky Nikon AF a AF-D, se na adaptéru FTZ ostří jen ručně, protože motor v těle chybí. Mezi systémy různých značek rozhoduje rezerva: Nikon Z má přírubu ze všech nejkratší, a adaptér na objektivy Sony E se proto vejde do pouhých 2 mm.

Přechodu na bezzrcadlový systém se kvůli starým objektivům není třeba bát, doporučil bych ale ověřit si každý kus zvlášť v tabulce kompatibility výrobce. Rozdíly mezi generacemi objektivů jsou větší, než naznačuje stejný bajonet.

Zmizením zrcadla zanikl i optický hledáček, protože obraz už není čím odrazit k oku. Co tahle změna přinesla, popisuje článek o tom, čím se elektronický hledáček liší od optického.

Na co se u bajonetu dívat při výběru systému

Parametry bajonetu se nedají vylepšit žádnou aktualizací a tělo přežijí o několik generací. Sám bych se proto díval méně na milimetry a víc na to, kdo všechno pro daný bajonet vyrábí objektivy s automatickým ostřením. Zjistěte, zda je systém otevřený nezávislým výrobcům jako u L-Mount a Micro Four Thirds, nebo zda nabídka závisí na rozhodnutí jediné firmy. Pak si vypište tři objektivy, které budete chtít během příštích let, a ověřte, že v systému skutečně existují.

Zdroje

• Technická dokumentace k bajonetu Z a adaptéru FTZ včetně tabulek kompatibility objektivů, Nikon
• Technická dokumentace k bajonetu RF a adaptérům EF-EOS R, Canon
• Specifikace bajonetu E-mount, Sony
• Přehled standardu L-Mount, L-Mount Alliance (Leica Camera, Sigma, Panasonic)
• Micro Four Thirds System Standard, OM Digital Solutions a Panasonic