Bokeh: co utváří charakter rozostřených ploch

Bokeh označuje kvalitu neostrých částí snímku, ne jejich množství. O tom, jak moc bude pozadí rozmazané, rozhoduje clona, ohnisko a vzdálenosti. O tom, zda bude rozostření klidné a hladké, nebo neklidné s ostře ohraničenými kroužky, rozhoduje konstrukce objektivu: tvar clonového otvoru, korekce sférické aberace, povrch asférických členů a vinětace tubusu. Slovo pochází z japonského „boke“, tedy rozmazání nebo neostrost.

Počet a tvar lamel clony

Každý bodový zdroj světla mimo rovinu ostrosti se zobrazí jako ploška, která kopíruje tvar otvoru clony. Při plné světelnosti je otvor kruhový, protože ho vymezuje okraj čoček. Po přivření ho tvoří lamely a z kroužků se stávají mnohoúhelníky. Šest rovných lamel dá zřetelné šestiúhelníky, devět nebo jedenáct zaoblených lamel udrží téměř kruhový tvar ještě dva až tři kroky pod plnou světelností.

Počet lamel ovlivňuje i hvězdice kolem bodových světel při vysokých clonových číslech. Sudý počet lamel vytvoří stejný počet paprsků, lichý dvojnásobek, takže devítilamelová clona kreslí osmnácticípou hvězdu. Podle mě se počet lamel v popisech objektivů přeceňuje: dokud fotografujete na plnou světelnost, lamely do obrazu vůbec nezasahují a o charakteru bokehu rozhodují jiné věci.

Sférická aberace určuje, jak je kroužek prosvětlený

Důležitější než obrys je rozložení jasu uvnitř rozptylového kroužku. Dokonale korigovaný objektiv kreslí kroužek rovnoměrně jasný s ostrým okrajem. Když je sférická aberace nedokorigovaná, je kroužek za rovinou ostrosti nejjasnější uprostřed a k okraji slábne, takže se sousední kroužky měkce prolínají a pozadí působí klidně. Překorigovaná aberace dělá opak: jas se soustředí na obvodu, vzniká světlý prstenec a linie v pozadí se zdvojují.

Má to jeden háček, o kterém se málo píše. Před rovinou ostrosti se chování obrací, takže objektiv s měkkým pozadím mívá tvrdší popředí a naopak. Konstruktér si musí vybrat a většinou dá přednost pozadí.

Za sebe bych při posuzování portrétního objektivu dal na přechod z ostrosti do neostrosti víc než na tvar světelných kroužků. Kroužky jsou vidět jen tam, kde jsou v pozadí světla, kdežto přechod je na každém snímku. Některé objektivy řeší hladkost apodizačním členem, jehož propustnost k okraji klesá; takové sklo má pak nižší skutečnou propustnost, než odpovídá clonovému číslu.

Cibulové kroužky od asférických členů

Soustředné kruhy uvnitř rozptylových kroužků, připomínající řez cibulí, pocházejí z asférických čoček. Lisované asférické členy se vyrábějí ve formách a drobné stopy po obrábění formy se přenesou na povrch skla. V ostrém obraze nejsou znát, v rozostřeném bodovém světle se zvýrazní. Výrobci proto u dražších objektivů formy dodatečně leští nebo asférické plochy brousí s vyšší přesností.

Barevný lem kolem kroužků, purpurový před rovinou ostrosti a zelený za ní, má jinou příčinu. Jde o podélnou barevnou vadu a souvislosti vysvětluje článek o tom, jak vzniká chromatická aberace.

Kočičí oči u okrajů snímku

Ve středu obrazu jsou kroužky kruhové, směrem k rohům se ale zplošťují do tvaru čočky nebo kočičího oka. Příčinou je mechanická vinětace: šikmo dopadající svazek paprsků ořízne přední nebo zadní okraj tubusu dřív než clona. Když jsou takto zploštělé kroužky uspořádané kolem středu, pozadí jako by se točilo, což je známý „vířivý“ bokeh některých starších konstrukcí.

Na rozdíl od cibulových kroužků se s tím dá něco dělat. Přivřením o jeden až dva kroky se svazek zúží, tubus ho přestane ořezávat a kroužky se zakulatí i v rozích, ovšem za cenu toho, že se zmenší a začnou se v nich projevovat lamely. Proč přivření mění hloubku ostrosti i kresbu, popisuje text věnovaný tomu, jak pracuje clona.

Co ovlivní fotograf, když objektiv měnit nechce

Velikost rozostření roste s fyzickým průměrem otvoru clony, tedy s delším ohniskem a nižším clonovým číslem; co tyto údaje znamenají, shrnuje úvod do toho, jak číst ohnisko a světelnost. Stejně silně působí vzdálenosti: čím blíž je hlavní motiv a čím dál pozadí, tím větší kroužky.

Neklid v pozadí často nezpůsobuje objektiv, ale pozadí. Větvičky, tráva, pletivo a drobné odlesky jsou kontrastní detaily, které rozhodí i velmi dobře korigované sklo. Radím proto nejdřív udělat krok stranou a hledat pozadí bez ostrých jasových přechodů, a teprve potom řešit techniku.

Charakter vlastního objektivu poznáte jednoduchou zkouškou. Večer zaostřete na předmět ve vzdálenosti asi jednoho metru tak, aby v pozadí několik metrů za ním svítila malá světla, například světelný řetěz nebo vzdálené lampy. Vyfoťte řadu od plné světelnosti po f/5,6 a prohlédněte si kroužky ve středu i v rozích: uvidíte obrys, případný světlý prstenec, cibulovou strukturu i kočičí oči. Sám bych si podle toho zapamatoval jedinou věc, totiž od které clony začnou být vidět hrany lamel, a pod ni při portrétech s bodovými světly nechodil.

Zdroje

• Carl Zeiss AG, H. H. Nasse – Depth of Field and Bokeh (Camera Lens News, 2010)
• Nikon Corporation – NIKKOR: The Thousand and One Nights (díly věnované korekci sférické aberace a kresbě neostrých ploch)
• Canon Inc. – EF Lens Work III: The Eyes of EOS
• Sony Corporation – technická dokumentace objektivů G Master (asférické členy XA) a STF s apodizačním členem