Dálkové spouště a intervalometry: čím spouštět bez doteku

Dálkové spouště řeší jednoduchý problém: prst na tlačítku přístrojem pohne a u delších časů je to na snímku vidět. Kabelová spoušť je nejspolehlivější a hodí se pro dlouhé expozice, rádiová funguje na desítky metrů i bez přímé viditelnosti, Bluetooth s aplikací v telefonu přidává náhled a nastavení na dálku. Intervalometr k tomu doplňuje automatické opakování snímků pro časosběr a odměřování expozic delších než třicet sekund.

Kabelová, rádiová, nebo Bluetooth spoušť

Kabelová spoušť je tlačítko na šňůře. Nepotřebuje párování, obvykle ani baterii a reaguje bez zpoždění. Má dvoupolohový stisk jako spoušť na těle, tedy namáčknutí pro zaostření a domáčknutí pro expozici, a aretaci, kterou tlačítko zajistíte ve stisknuté poloze. Konektor se liší podle výrobce i podle řady přístroje: někde je to běžný jack 2,5 mm, jinde vlastní vícepinová zásuvka a u části novějších těl se spoušť připojuje přes USB-C. Před koupí je proto nutné ověřit přesný typ v návodu k tělu.

Rádiová spoušť se skládá z vysílače v ruce a přijímače zapojeného do přístroje. Pracuje obvykle v pásmu 2,4 GHz, signál projde keřem i zdí a dosah stačí na fotografování plaché zvěře nebo na přístroj umístěný za brankou. Starší infračervené ovladače jsou levné, ale vyžadují přímou viditelnost na čidlo, které bývá jen zepředu, a na slunci jejich dosah klesá.

Bluetooth a Wi-Fi propojují přístroj s aplikací výrobce v telefonu. Samotné Bluetooth většinou slouží jako jednoduchá spoušť s malou spotřebou, Wi-Fi přidá živý náhled, volbu ostřicího bodu a změnu expozice. Spojení ovšem někdy vypadne a navazuje se pomaleji. Když se mě někdo ptá, radím mít v brašně kabelovou spoušť i tehdy, když aplikace funguje dobře, protože kabel se nerozpojí uprostřed hodinové série a nevybije telefon.

Bulb a expozice delší než třicet sekund

Většina přístrojů dokáže bez pomoci odměřit čas nejvýš třicet sekund. Pro delší expozice slouží režim bulb, označovaný B, při kterém závěrka zůstává otevřená, dokud je spoušť stisknutá. Držet tlačítko prstem několik minut bez pohnutí nejde, a právě k tomu je aretace na kabelové spoušti: zamknete, sledujete čas a odemknete.

Intervalometr umí délku expozice v bulbu nastavit a odměřit sám. Uplatní se u silných neutrálních filtrů přes den, při fotografování stop hvězd nebo nočního města. Některé přístroje mají navíc režim označovaný T nebo Time, kde první stisk závěrku otevře a druhý zavře, takže aretace není potřeba.

Dlouhá expozice stojí na pevném základu. Povolená hlava nebo vytažená středová tyč se projeví dřív než chybějící spoušť, proto považuji za rozumné nejdřív dořešit stabilní stativ s dostatečnou nosností a teprve pak ladit způsob spouštění.

Intervalometr a výpočet časosběru

Intervalometr spouští snímky v pravidelných odstupech. Nastavujete počáteční zpoždění, interval, počet snímků a u externích modelů i délku expozice. Mnoho přístrojů má intervalové snímání přímo v nabídce a externí jednotka je potřeba hlavně tam, kde vestavěná funkce chybí nebo omezuje počet snímků.

Výpočet je prostý. Video s frekvencí 25 snímků za sekundu potřebuje na deset sekund výsledného záběru 250 fotografií. Při intervalu pět sekund to znamená necelých jednadvacet minut snímání, při intervalu třicet sekund přes dvě hodiny. Interval volte podle rychlosti děje: rychle táhnoucí oblaka a lidé na náměstí snesou jednu až tři sekundy, západ slunce nebo pomalu se měnící oblačnost pět až patnáct, stíny putující krajinou půl minuty i víc.

Interval musí být delší než expoziční čas s rezervou na zápis dat na kartu. Jinak přístroj některé snímky vynechá a video začne poskakovat. Podle mě je u časosběru důležitější důsledný ruční režim než jakákoli spoušť: ruční expozice, pevné vyvážení bílé a vypnuté automatické ostření brání blikání, které vzniká, když si automatika každý snímek vyhodnotí trochu jinak.

Série trvající hodiny naráží na kapacitu akumulátoru. Jak přístroj napájet déle, popisuje článek o powerbankách a napájení v terénu.

Kdy stačí samospoušť a co spoušť nevyřeší

Pro jediný snímek krajiny nebo zátiší dálková spoušť nutná není. Za sebe bych začal dvousekundovou samospouští, která je v každém přístroji: stisknete, sestava se uklidní a teprve pak proběhne expozice. Spoušť se stává potřebnou tam, kde záleží na přesném okamžiku, tedy u vlny na pobřeží, blesku na obloze nebo zvířete, a všude, kde čas přesahuje třicet sekund.

Otřes může vznikat i uvnitř přístroje. U zrcadlovek pomáhá předsklopení zrcadla, u bezzrcadlovek elektronická první lamela nebo plně elektronická závěrka. Stabilizaci obrazu na stativu výrobci u řady objektivů a těl doporučují vypnout, takže se vyplatí podívat se do návodu ke konkrétní sestavě. Svůj díl má i hlava, která po dotažení nesmí povolovat – rozdíly popisuje srovnání kulové, tříosé a gimbalové hlavy.

Než spoušť koupíte, zjistěte dvě věci: jaký konektor má vaše tělo a zda přístroj nemá intervalové snímání a časovač bulbu už v nabídce. Pokud ano, stačí vám nejjednodušší kabelové tlačítko s aretací.

Zdroje

• Canon – návody k použití dálkových spouští a časového ovladače řady TC-80N3
• Nikon – dokumentace k dálkovým ovladačům řad MC a WR a k funkci intervalového snímání
• Sony – nápověda k aplikaci Imaging Edge Mobile a Creators’ App
• Bluetooth SIG – přehled technologie Bluetooth Low Energy